ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.147.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 147/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občanky České republiky D. J., trestním příkazem Okresního soudu Nové Zámky, Slovenská republika, ze dne 28. 10. 2003, sp. zn. 3 T 153/2003.
Odůvodnění:
Výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu Nové Zámky, Slovenská republika, ze dne 28. 10. 2003, sp. zn. 3 T 153/2003, jenž nabyl právní moci dne 21. 11. 2003, byla D. J. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2, odst. 3 slovenského trestního zákona, za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustila tím, že
1) ve dnech 24. 11. 1998, 14. 6. 1999, 16. 6. 1999, 22. 6. 1999 a 25. 6. 1999 na základě kupní smlouvy převzala od soukromého podnikatele Ing. I. D. textilní zboží v celkové hodnotě podle vystavených faktur 142.608,70 Sk a z této sumy uhradila jen 15.461,10 Sk přičemž při uzavírání smlouvy uvedla nepravdivé skutečnosti ohledně svých finančních možností uhradit faktury za dodané zboží a tak svým konáním způsobila škodu ve výši 127.147,-Sk.
2) dne 8. 9. 2000 v městě N. Z. z firmy L. P. A., v. o. m. o. převzala na fakturu zboží - pánské košile s dlouhým rukávem v množství 115 ks a pánské košile s krátkým rukávem v množství 10 ks, které měly být uhrazeny do 11. 9. 2000, přičemž v této lhůtě tak neučinila a způsobila tak Ľ. P. škodu ve výši nejméně 53.812,50 Sk.
3) dne 10. 4. 2001 v N. Z. na ulici M. R. Š. v prodejně R. M. E. uzavřela se společností Q. a. s. K. smlouvu o pronájmu kombinované chladničky Eurotech K 340, přičemž předložila falešné potvrzení o výšce příjmu – pracovní smlouvu, uhradila akontaci ve výši 1.877,-Sk a zavázala se splácet měsíčně po dobu 15 měsíců splátky ve výši 1.121,-Sk, avšak ani jednu splátku neuhradila a ani předmět pronájmu nevrátila, čímž společnosti Q. a. s. způsobila škodu ve výši 16.815,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podvodu podle §250 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. D. J. se sice dopustila úmyslné majetkové trestné činnosti, a tedy podmínka závažnosti posuzovaného činu zde naplněna byla, avšak ne tak již podmínka druhu trestu za čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud za to, že uložený podmíněný trest odnětí svobody, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře, postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 11 Tcu 83/2002).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík