ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.155.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 155/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. B., rozsudkem Obvodového soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 1 Ls 200 Js 31208/01, pro trestný čin loupežné krádeže v souběhu s nebezpečným ohrožením cestovního provozu a nebezpečným ublížením na těle podle §223, §224 č. 2 a č. 5, §249 odst. 1, §250 odst. 2 č. 1a č. 3, §252, §315 odst. 3 č. 1b, §315b odst. 1 č. 3 a odst. 3, §52, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. 5. 2002, byl T. B. uznán vinným trestným činem loupežné krádeže v souběhu s nebezpečným ohrožením cestovního provozu a nebezpečným ublížením na těle podle §223, §224 č. 2 a č. 5, §249 odst. 1, §250 odst. 2 č. 1a č. 3, §252, §315 odst. 3 č. 1b, §315b odst. 1 č. 3 a odst. 3, §52, §69, §69a, §69b německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že
dne 23. 10. 2001, když dopravil malým nákladním autem české poznávací značky, celkem 60 ks rakví pohřebnímu ústavu B. v M. a když kolem 16.00 hod. začal s vykládkou zboží za pomoci dalších dvou zaměstnanců - R. P. a H. M., tak využil toho, že poškozený P. si odložil na zem svůj mobilní telefon značky NOKIA 8210 černé barvy, jehož prodejní cena činila asi 749,- DEM, a v nestřeženém okamžiku tento telefon sebral, okamžitě vypnul a rozložil jej na dva díly, každý z nich ukryl do jedné ponožky, které pak strčil do plastového sáčku, a ten pak schoval ve svém vozidle ve spací kóji. Když poškozený P. později v kanceláři zjistil ztrátu telefonu a obrátil se na obviněného s tím, aby vyčkal do příjezdu policie, rozhodl se obviněný pro útěk. Podařilo se mu nasednout do auta, avšak ve snaze zabránit B. v odjezdu, postavil se P. na levou stranu ke dveřím na straně spolujezdce, zatímco M. si stoupl přímo před přední partii dodávky, do vzdálenosti asi jeden metr. Ve snaze uchovat si odcizený mobil B. vědomě rozjel auto proti M., který uskočil rychle stranou, což však nestačilo a obviněný M. přejel autem pravým předním kolem levou nohu a M. tak utrpěl zhmoždění středního dílu chodidla a prstů na noze. B. se dále snažil s autem uprchnout po G. ulici směrem na jih, přičemž byl pronásledován P., který si vzal vozidlo zaměstnavatele. Při této honičce obviněný v jednom místě přejel přes chodník a přes přechod pro chodce, který se tam nacházel, otočil se do protisměru a pokoušel se po Z. zase ujet, přičemž při tomto riskantním otáčení nebral žádný ohled na silniční provoz, který tam v tom okamžiku byl, takže několik osobních aut, která jela v opačném směru, musela prudce zabrzdit, aby se vyhnula srážce s jeho nákladním autem, B. pak najel do středu vozovky tak, že řada řidičů, kteří jeli v opačném směru, byli nuceni prudce zabrzdit, aby předešli srážce a dále když ho P. předjel zleva až na úroveň řidičovy kabiny, strhnul své nákladní vozidlo prudce doleva směrem ke sloupu do dopravního semaforu a kdyby nebyl P. v tomto okamžiku silně zabrzdil, byl by vrazil do ocelového sloupu semaforu. Teprve poté zastavil v ulici E. a vyčkal příjezdu policie.
Za tuto trestnou činnost byl T. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. B. se dopustil majetkové trestné činnosti, jejíž společenská nebezpečnost je zvyšována výše popsanými okolnostmi trestného činu, zejména ohrožením života a zdraví lidí v souvislosti se záměrem uchovat si po činu násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí odcizenou věc. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík