ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.159.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 159/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 1 Ls 142 Js 14587/03, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v souběhu s nedovoleným vstupem do země po vyhoštění a s nedovoleným pobytem po vyhoštění a s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění a s paděláním dokumentu podle §267 odst. 1, §25 odst. 1, odst. 2, §52, §53 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, odst. 2 č. 1a, č. 1b, §3 odst. 1 věta 1, §8 odst. 2 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2003, byl J. V. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v souběhu s nedovoleným vstupem do země po vyhoštění a s nedovoleným pobytem po vyhoštění a s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění a s paděláním dokumentu podle §267 odst. 1, §25 odst. 1, odst. 2, §52, §53 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, odst. 2 č. 1a, č. 1b, §3 odst. 1 věta 1, §8 odst. 2 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že
1. dne 4. 3. 2003 ve 14.45 hodin naložil podle pokynu jistého M. D. do osobního automobilu značky Golf, na němž byla vpředu ručně připevněna malovaná poznávací značka tři V., které přepravil na jiné blíže neznámé místo a poté sám s uvedeným osobním autem v obvodu obcí L./S. přejel česko-německou hranici, přičemž výše uvedené tři cizinky překročily česko-německou hranici pěšky a bezprostředně po překročení hranice znovu nastoupily do vozidla obviněného, který je odvezl z prostoru v blízkosti hranice do B., kde je převzal další člen převaděčské organizace, přičemž obviněný věděl, že poznávací značka na vozidle nebyla vydána pro dotyčné vozidlo a představovala padělek státní poznávací značky a za svou činnost obdržel odměnu ve výši 1.200,- EUR,
2. dne 19. 2. 2003 převedl na objednávku V. V. T. skupinu deseti čínských, popř. vietnamských státních příslušníků v obvodu nemocnice S. ve směru na D. P. pěšky přes hranici na spolkové území, odkud měli být cizinci dále přepraveni do vnitrozemí, k čemuž nedošlo, protože byli zadrženi orgány S. o. h. Byla mu za to přislíbena odměna ve výši 250,- EUR,
3. dne 10. 3. 2003 v obvodu obce L. naložil do osobního automobilu značky Opel Corsa se státní poznávací značkou skupinu tří čínských státních příslušníků a jednoho vietnamského státního příslušníka a převezl je v blízkosti hraničních kamenů přes česko-německou hranici na spolkové území, aby je pak přepravil do vnitrozemí. V obci S. byl s cizinci zadržen, přičemž měl za to přislíbenu odměnu ve výši 800,- EUR.
Ve všech případech shora obviněný věděl, že cizinci neměli povolení k pobytu a k legálnímu vstupu a pobytu ve Spolkové republice Německo a cestoval do Spolkové republiky Německo přestože věděl, že byl na základě nařízení Z. h. m. D., přihlašovacího úřadu, oddělení pro záležitosti státního příslušenství a cizinců, ze Spolkové republiky vyhoštěn a dne 6. 2. 2003 vykázán a že neměl žádné zvláštní povolení ke vstupu na území Spolkové republiky Německo.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. V. se pro finanční prospěch ve více případech podílel na organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž je třeba přihlédnout i k tomu, že se dopustil více trestných činů. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík