ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.161.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 161/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. S., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 1 Ls 154 Js 49933/01, a to pro trestný čin výdělečného v organizované skupině prováděného převádění cizinců podle §25 odst. 2, §52, §53 německého trestního zákona, §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92a odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2003, byl F. S. uznán vinným trestným činem výdělečného v organizované skupině prováděného převádění cizinců podle §25 odst. 2, §52, §53 německého trestního zákona, §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92a odst. 2 č. 1, §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen organizované skupiny, jejímž cílem bylo převádět cizí státní příslušníky z Č. r. přes „zelenou hranici“ do S. r. N., v době od 20. 8. 1998 do 3. 12. 2002 ve 27 případech převedl jako pěší převaděč z Č. r. do S. r. N. přes zelenou hranici v oblasti obcí B. – R. vždy podle předem dohodnutého plánu celkem 221 cizích státních příslušníků neznámé, případně indické, irácké nebo pakistánské národnosti, kde je předal dalšímu členu organizované skupiny k jejich dalšímu transportu, přičemž věděl, že převáděné osoby neměly a nemají potřebné povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo a za každou jednotlivou akci obdržel obnos v rozmezí 4.000,- Kč - 10.000,- Kč.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pode §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž je třeba přihlédnout i k délce doby, po kterou tuto trestnou činnost páchal. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík