ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.163.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. S., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 4 Ds 951 Js 26908/97, a to pro trestný čin převádění cizinců ve 25 případech podle §25 odst. 2, §52, §69, §68b německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 5. 1998, byl P. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve 25 případech podle §25 odst. 2, §52, §69, §68b německého trestního zákona, §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že poté co dne 14. 11. 1997 v 18.00 hodin přišli u obce L. zahraniční státní příslušníci v počtu 25 osob ( jejichž povinností bylo mít vízum) – převážně kosovsko-albánské národnosti – pěšky z Č. r. mimo povolený hraniční přechod na území S. r. N., po dohodě s dalšími doposud neznámými spolupachateli poskytl těmto cizincům při jejich nepovoleném přicestování a pobytu pomoc tím, že jel svým osobním vozem Ford Tranzit, přes povolený hraniční přechod k domluvenému místu převzetí u obce L., tam vzal cizince do tohoto vozu a vyjel s nimi do vnitrozemí, přičemž věděl že cizinci nemají potřebné povolení pro pobyt ve Spolkové republice Německo, avšak dne 14. 11. 1997 ve 21.30 hodin hlídka S. o. hranic obviněného i s cizinci v jeho osobním voze zadržela. Obviněnému byla přislíbena odměna ve výši 100,- DM za každou převezenou osobu.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík