ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.174.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 174/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. ledna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Trestního soudu ve Valence, Francie, ze dne 9. května 2003 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Grenoblu, Francie, ze dne 10. září 2003, č. j. 03/00552, č. rozsudku 1277, a to pro trestné činy neoprávněného dovozu, převozu, přechovávání a pašování omamných látek podle čl. 222-37 al. 1, čl. 222-41, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47 až 222-51 francouzského trestního zákoníku a L. 5132-7, L. 5132-8, R. 5171 a R. 5172 francouzského zákoníku o veřejném zdraví, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k zákazu pobytu na území Francie po dobu pěti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu ve Valence, Francie, ze dne 9. května 2003 ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Grenoblu, Francie, ze dne 10. září 2003, č. 03/00552, č. rozsudku 1277, jenž nabyl právní moci dne 10. 9. 2003, byl J. D. uznán vinným trestnými činy neoprávněného dovozu, převozu, přechovávání a pašování omamných látek podle čl. 222-37 al. 1, čl. 222-41, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47 až 51 francouzského trestního zákoníku a L. 5132-7, L. 5132-8, R. 5171 a R. 5172 francouzského zákoníku o veřejném zdraví. Za tyto trestné činy byl mimo jiné odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k trestu zákazu pobytu na území Francie po dobu pěti let.
Uvedené trestné činnosti se podle cizozemských soudů dopustil v podstatě tím, že dne 6. května 2003 kolem 16.00 hod. při celní kontrole na místě výběru mýtného ve V. R. na dálnici, bylo zjištěno, že v rezervním kole vozidla VOLKSWAGEN převážel bez správního povolení v šestnácti balíčcích celkem 8, 244 kg konopné pryskyřice.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. D. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána též i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k značnému množství převážené omamné látky (téměř 9 kg). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík