ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.175.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 175/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu R. V. občana Slovenské republiky, t. č. ve vydávací vazbě ve Š. k. a rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2005 podle §423 tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněné pod č. 549/1992 Sb.) takto:
Povoluje se p r ů v o z vydávané osoby R. V. územím České republiky, pro účely výkonu trestu ve Slovenské republice, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Banské Bystrici ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 5 T 26/97, jímž byl uložen souhrnný trest a současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Banské Bystrici ze dne 29. 12. 1995, sp. zn. 4 T 162/95, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 To 1000/97.
Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání o povolení průvozu R. V. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci vydání jmenovaného ze Š. k výkonu trestu, který mu byl uložen soudem Slovenské republiky za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona SR, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Banské Bystrici ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 5 T 26/97, a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 trestního zákona SR, jímž byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 29. 12. 1995, sp. zn. 4 T 162/95. Na obviněného R. V. byl vydán Okresním soudem v Banské Bystrici dne 27. 6. 2001 pod sp. zn. 5 T 26/97 zatýkací rozkaz.
Podle skutkových zjištění slovenského soudu se shora uvedeného trestného činu podvodu dopustil tím, že jako soukromý podnikatel 23. 1. 1995 předložil D. ú. v B. B. daňové přiznání za IV. čtvrtletí roku 1994, ve kterém neoprávněně uplatnil nárok na vrácení daně z přidané hodnoty ve výši 346.800 Sk, která mu byla uhrazena na účet dne 20. 2. 1995, čímž D. ú. B. B. uvedl v omyl a neoprávněně se obohatil o částku 346.800 Sk, kterou použil pro vlastní potřebu. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí se pak měl dopustit tím, že dne 21. 8. 1995 asi v 23:00 hod. řídil osobní motorové vozidlo Š 105, v B. B.-K., přestože rozhodnutím OV PZ odboru dopravní policie B. B., z 25. 5. 1995 mu byl uložen zákaz činnosti řídit motorové vozidla na dobu šesti měsíců, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 6. 1995.
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky a její přílohy z hlediska splnění právních podmínek v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedených mezinárodních smluv. Zjistil, že v posuzovaném případě jde o vydání k výkonu trestu pro trestné činy, které z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňují podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky. Výkon trestu není promlčen podle právního řádu Slovenské republiky ani podle právního řádu České republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.
Jelikož nebyly zjištěny žádné právní překážky, které by bránily povolení průvozu obviněného R. V. za účelem výkonu trestu ve Slovenské republice, Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky vyhověl. Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch