Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2005, sp. zn. 11 Tcu 22/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.22.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.22.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 22/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. března 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky P. F., rozsudkem Zemského soudu ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 8. 1994, sp. zn. JK Kls 491 Js 19327/93. Odůvodnění: Rozsudkem Zemského soudu ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 8. 1994, sp. zn. JK Kls 491 Js 19327/93, jenž nabyl právní moci dne 20. 8. 1994, byl P. F. uznán vinným trestným činem těžké loupeže, těžkým tělesným poraněním a trestným činem omezení osobní svobody podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 č. 2, §223a, §239 odst. 1, §52, §25 odst. 2 německého trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předcházející vzájemné dohodě s další osobou o obstarání si peněz na živobytí, v noci 14. 10. 1993 v bytě opilého krajana T., kterého náhodně potkali a který je pozval do svého bytu ve V., spoluobviněný ve vhodném okamžiku uchopil láhev od piva a uhodil s ní zezadu T. do hlavy tak silně, že se láhev rozbila a protože T. nezamkl, rozbil druhou prázdnou láhev o nohu své židle, aby vyvolal u oběti další strach. Poté, co překvapený T. na ně volal, že nemají dělat žádné blbosti, zasadil mu spoluobviněný silnou ránu pěstí do obličeje (byl vyškoleným boxerem), po které T. padl k zemi a při pádu strhl prkno na žehlení tak, že mu spadla na hlavu žehlička, která stála na prkně. Obviněný P. F. pak své oběti, která silně krvácela na hlavě, spoutal ruce šňůrou od žehličky a nohy oběti spoutal koženým páskem. Podle dohody pak odcizil oběti, která předstírala omdlení, aby předešla dalšímu zneužití své osoby, z levé kapsy u kalhot peněženku s cca 170,-DM. K návrhu obviněného P. F. potom ještě společně odcizili elektrické přístroje, 1 kameru na malé obrázky, 1 lampu na kolo, 3 hudební kazety a 7 mikrodisket v celkové hodnotě asi 2.000,-DM. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Jinými slovy takový cizí rozsudek má na území České republiky tzv. jiné (tj. jiné než vykonání trestu) účinky ve smyslu ustanovení §21 odst. 2 tr. zák. (srov. k tomu blíže č. 37/1997 Sb. rozh. tr.). Dříve než Nejvyšší soud mohl přistoupit k přezkumu naplnění podmínek postupu podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, musel s ohledem na specifika projednávané věci nejprve posoudit otázku časové působnosti zákona, tzn. zda je zákonným podkladem pro rozhodnutí o zaznamenání těch cizozemských rozsudků do evidence Rejstříku trestů, které byly učiněny a nabyly právní moci před účinností této zákonné úpravy. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnout o zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem lze toliko ve vztahu k cizozemským rozhodnutím, jež byla vydána a nabyla právní moci po účinnosti zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, tj. po 1. 1. 1995. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná argumentaci obsaženou již v usnesení ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 265/2003 (uveřejněno pod č. T 662.Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 2, C. H. Beck), podle níž zákonem č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, „…byl zřízen jak samotný Rejstřík trestů, tak zaveden institut zaznamenávání údajů o odsouzeních občanů České republiky cizozemskými soudy do jeho evidence s důsledky uvedenými v §4 odst. 3 tohoto zákona. Do jeho účinnosti byl nejblíže podobný postup upraven ustanovením §2 odst. 4 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1970 Sb., o rejstříku trestů, v jehož rámci byla do rejstříku trestů, vedeného Generální prokuraturou České socialistické republiky, zapisována odsouzení vyslovená cizozemskými soudy toliko přikázal-li tak ministr spravedlnosti (§2 odst. 4). K zápisu cizozemského odsouzení do tehdejšího rejstříku trestů tedy docházelo na základě úkonu, založeného na odlišném procesním postupu spočívajícího na jiných principech, přičemž podstatné je, že tento zápis neměl důsledky z hlediska tzv. jiných účinků trestního rozsudku cizího státu. Zápis vlastně sloužil jen k informaci o osobě pachatele. Trestní zákon v tehdy platném znění ustanovení §21 odst. 2 jednoznačně vylučoval, aby trestní rozsudek cizího státu byl na území České republiky vykonán nebo tu měl jiné účinky, nestanovila-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou byla Česká republika vázána, něco jiného. Pro úplnost je třeba dodat, že účinky cizího rozsudku se rozlišují na negativní a pozitivní. První vyžadují ze strany uznávajícího státu pasivitu, tj. jeho orgány nemohou v téže věci znovu provést trestní stíhání, popř. znovu vykonat trest vytrpěný pro týž čin v cizině. Druhé vyžadují aktivitu, tj. provedení určitých opatření na základě cizího rozhodnutí. Vedle výkonu cizího trestního rozsudku jsou dalšími (ve smyslu ustanovení §21 odst. 2 tr. zák. „jinými“) pozitivními účinky trestního rozsudku především zohlednění právních skutečností, s nimiž právní řád podle vnitrostátního práva váže určité důsledky, zejména recidivu podle vlastního zákona. Je tedy zřejmé, že změna ve významu zápisu rozsudku cizího státu do Rejstříku trestů, ke které došlo přijetím zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, je zcela zásadní povahy. Rozhodující pro závěr o časové působnosti jej upravujících ustanovení je podle názoru Nejvyššího soudu skutečnost, že odsouzením občanů České republiky cizozemskými soudy z doby před jejich účinností byl přiznán vnitřním právním řádem určitý právní režim, který nemůže být dodatečně měněn v neprospěch odsouzených. Nemá-li citovaný zákon zvláštní ustanovení, jež by přímo stanovilo, že Nejvyšší soud může rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, k němuž došlo před jeho účinností, je proto nutno mít za to, že upravuje takový postup jen pro nová odsouzení, na které dosavadní právní režim nedopadal.“ Protože odsouzení P. F. německým soudem, jehož se týkal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky bylo učiněno a nabylo právní moci před 1. lednem 1995, tj. přede dnem účinnosti zákona, Nejvyššímu soudu nezbylo, než již z výše podrobně rozvedených důvodů, podaný návrh zamítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. března 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/24/2005
Spisová značka:11 Tcu 22/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.22.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20