ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.31.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. dubna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. F. rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 7 Ls 292 Js 12834/02, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců ve skupině, nedovoleného vstupu po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění, nedovoleného pobytu bez cestovního pasu, úmyslného řízení bez řidičského průkazu a zneužití poznávací značky podle §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §92 odst. 2 č. 1a a 1b, §92b odst. 1, §92a odst. 1 cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1, §22 odst. 1 č. 2, odst. 2 zákona o silničním provozu, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 1. 2003, sp. zn. 7 Ls 292 Js 12834/02, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl L. F. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců ve skupině, nedovoleného vstupu po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění, nedovoleného pobytu bez cestovního pasu, úmyslného řízení bez řidičského průkazu a zneužití poznávací značky podle §92 odst. 1 č. 1, 2, 6, §92 odst. 2 č. 1a a 1b, §92b odst. 1, §92a odst. 1 cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1, §22 odst. 1 č. 2, odst. 2 zákona o silničním provozu, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že v průběhu 27. kalendářního týdne roku 2002 přijal od samostatně stíhaného člena převaděčské skupiny Ž. objednávku k zajištění nezákonné přepravy cizinců přes státní hranici dne 18. 9. 2002. Tohoto dne převzal od Ž. a dalších osob v P. osobní vůz zn. Peugeot, o němž věděl, že byl ve dnech 3. - 4. 9. 2002 v České republice odcizen. V jeho přítomnosti byla na vozidlo připevněna rovněž odcizená německá registrační značka, aby bylo vyvoláno zdání, že jde o v SRN registrované vozidlo. Kolem poledne pak vyzvedl ve dvou pražských hotelech šest čínských státních příslušníků, se kterými se vypravil přes obec L. směrem k česko-německé státní hranici, do blízkosti L. z. v oblasti H., v území obce S., okres W. Před ním jedoucí účastníci převaděčské skupiny nejprve odstranili hraniční překážku a hned poté odsouzeného mobilním telefonem informovali, že zamýšlený přejezd hranice je možný. Odsouzený pak dovezl převáděné cizince do bezprostřední blízkosti státní hranice, odkud je pěšky převedl na německé území. Tam je opět nechal nastoupit do vozu, aby zajistil jejich další přepravu s cílem v K. Okolo 19.45 hod. byl na území města S. podroben policejní kontrole a spolu s přepravovanými osobami zadržen. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 400 EUR. Jednal přitom s vědomím, že byl na základě rozhodnutí vydaného C. ú. m. S. K. ze dne 5. 2. 2002 z území Spolkové republiky německo dne 20. 2. 2002 vyhoštěn a nedisponoval žádným zvláštním povolením ke vstupu. Současně si byl vědom, že nevlastní platný cestovní pas a že není držitelem potřebného řidičského oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. F. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto mařil výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že nerespektoval rozhodnutí o zákazu vstupu na území státu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch