ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.33.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 33/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L. , rozsudkem Okresního soudu Caldas da Rainha, Portugalská republika, ze dne 14. 5. 2003, č. 404/02.4GBCLD, a to pro trestné činy kvalifikované krádeže, ilegálního držení obranné zbraně a porušení rozhodnutí o vypovězení podle čl. 203 č. 1, 204 č. 2 odst. e) portugalského trestního zákoníku, čl. 6 zák. č. 22/97, čl. 125 č. 1 vládního nařízení č. 244/98, a těmto trestným činům odpovídající část trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky P. L. , rozsudkem Okresního soudu Caldas da Rainha, Portugalská republika, ze dne 14. 5. 2003, č. 404/02.4GBCLD, a to pro trestný čin řízení bez legálního oprávnění podle čl. 3 č. 1 a 2 vládního nařízení č. 2/98, a tomuto trestnému činu odpovídající část úhrnného trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Caldas da Rainha, Portugalská republika, ze dne 14. 5. 2003, č. 404/02.4GBCLD, jenž nabyl právní moci ve vztahu k P. L. dne 29. 5. 2003, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy kvalifikované krádeže, ilegálního držení obranné zbraně, řízení bez legálního oprávnění a porušení rozhodnutí o vypovězení podle čl. 203 č. 1, 204 č. 2 odst. e) portugalského trestního zákoníku, čl. 6 zák. č. 22/97, čl. 3 č. 1 a 2 vládního nařízení č. 2/98, čl. 125 č. 1 vládního nařízení č. 244/98, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že
- dne 30. 8. okolo 6.00 - 6.30 hod., společně s druhou dosud nezjištěnou osobou, po rozstříhnutí gumy u okna vnikl do kavárny C. C., umístěné v S. C. – A., odkud odcizil dokumenty bez ekonomické hodnoty, 25 EUR v bankovkách a nezjištěné množství mincí, elektrickou registrační pokladnu v hodnotě nejméně 300 EUR, nezjištěné množství piva a 5 balíčků tabáku různých značek;
- dne 4. 9. 2002 okolo 21.00 hod. v R., b., A., měl v držení obrannou pistoli ráže 6,35 mm, zn. HC2, model Bulkwark, přičemž není držitelem povolení k používání a nošení zbraně a tato nebyla přihlášena ani zaregistrována;
- dne 4. 9. 2002 okolo 21.00 hod. řídil automobil, přičemž není držitelem řidičského průkazu ani ekvivalentního dokladu;
- přestože věděl, že mu bylo rozhodnutím cizinecké pohraniční služby ze dne 27. 2. 2002 stanoveno vypovězení do České republiky a zakázáno vstoupit na portugalské území po dobu pěti let, což mu bylo oznámeno dne 15. 3. 2002, protiprávně na portugalské území vstoupil a pobýval na něm.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení portugalského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je spatřován podle portugalského právního řádu trestný čin řízení bez legálního oprávnění podle čl. 3 č. 1 a 2 vládního nařízení č. 2/98. Jestliže se odsouzený dopustil uvedeného trestného činu, aniž se současně v jednočinném souběhu s ním dopustil i jiného trestného činu, pak toto jednání nenaplňuje obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Nevyplývá-li z obsahu spisu, že odsouzený řízením silničního motorového vozidla vykonával činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu Portugalské republiky zakázána, jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. V úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky.
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části zamítl.
Toliko skutky, ve kterých jsou v posuzovaném rozhodnutí portugalského soudu spatřovány trestné činy kvalifikované krádeže, ilegálního držení obranné zbraně a porušení rozhodnutí o vypovězení podle čl. 203 č. 1, 204 č. 2 odst. e) portugalského trestního zákoníku, čl. 6 zák. č. 22/97, čl. 125 č. 1 vládního nařízení č. 244/98, vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu české republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně shora uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. P. L. se jednak dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, jednak porušil zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů tím, že je opakovaně nerespektoval, když vstoupil a pobýval na území státu, z něhož byl vyhoštěn a konečně porušil i zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému ohrožení jejich života a zdraví, které vyplývá z nekontrolovaného držení a nošení střelných zbraní. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž byly splněny podmínky pro zápis do evidence Rejstříku trestů a skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nebyly, pak Nejvyšší soud rozhodl o tom, že odpovídající část trestu odnětí svobody, která se zapíše do evidence Rejstříku trestů, činí dva roky a osm měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch