ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.34.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. května 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 7 KLs 465 Js 319730/01, a to pro trestné činy pašování cizinců v osmi případech, v ideálním souběhu s řízeným kuplířstvím a ve dvou případech v ideálním souběhu též s obchodováním s lidmi podle §92 a) odst. 1 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona a §181a odst. 1 č. 2, §180b odst. 2 č. 2, §52, §53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 14. 12. 2002, byl J. L. uznán vinným trestnými činy pašování cizinců v osmi případech v ideálním souběhu s řízeným kuplířstvím a ve dvou případech též v ideálním souběhu s obchodováním s lidmi podle §92 a) odst. 1 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1 věta 1 německého cizineckého zákona a §181a odst. 1 č. 2, §180b odst. 2 č. 2, §52, §53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že J. L. od konce roku 2000 do 12. 3. 2002 v M. zprostředkovával klienty k provozování prostituce třem českým a pěti slovenským státním příslušnicím (v rozsudku blíže konkretizovaným), o nichž věděl, že nedisponují povolením k pobytu a rovněž ani pracovním povolením, jež jsou nezbytná pro výdělečnou činnost v M., přičemž zákazníky přijímaly převážně v jeho bytě – M., O.- M.- G.- R., který se nachází v oblasti zemského hlavního města M., kde je provozování prostituce zakázáno, s klienty vždy telefonicky dohodl dobu a místo setkání a cenu za poskytnutou službu a ve všech případech si ponechával část výnosu z prostituce provozované těmito ženami, a to ve výši 50 až 100,- DM za hodinu.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. L. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, kterou páchal po delší dobu a vůči většímu počtu poškozených, přičemž z této trestné činnosti měl i nemalý finanční zisk. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík