ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.39.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. H., S. U., J. K. , rozsudkem Zemského soudu v Kremsu na Dunaji, Rakouská republika, ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 22 E Hv 10/04z, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 16. 8. 2004, sp. zn. 19 Bs 169/04, a to pro trestný čin převaděčství podle §104 odst. 1 a 2 rakouského cizineckého zákona, k trestům odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Kremsu na Dunaji, Rakouská republika, ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 22 E Hv 10/04z, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 16. 8. 2004, sp. zn. 19 Bs 169/04, byli J. H., S. U. a J. K. uznáni vinnými trestným činem převaděčství podle §104 odst. 1 a 2 rakouského cizineckého zákona, za který byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 1. 12. 2003, 10. 1. 2003 a 15. 12. 2003 v G. podporovali, se záměrem obstarat si tak soustavný zdroj příjmů, jako členové převaděčské organizace protiprávní přicestování vždy čtyř čínských státních příslušníků do členského státu E.u., a to tak, že je převedli přes č.-r. státní hranici do R. a přepravili dále do I. Jednali přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují příslušnými povoleními pro přicestování do EU. Za jejich podíl na převaděčských akcích jim byla přislíbena odměna v výši 1000 Kč za každou převedenou osobu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch opakovaně podíleli na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde přitom o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch