ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.43.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 43/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 521 Hv 52/04s, a to pro trestné činy převaděčství a účasti na kriminální organizaci podle §104 odst. 1, 3 případ 1. a 2. rakouského cizineckého zákona, §278 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. 521 Hv 52/04s, jenž nabyl právn moci ve vztahu k L. S. téhož dne, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy převaděčství a účasti na kriminální organizaci podle §104 odst. 1, 3 případ 1. a 2. rakouského cizineckého zákona, §278 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že spolu s dalšími spoluodsouzenými v oblasti obce F. výdělečným způsobem a jako člen jisté kriminální organizace podpořil a umožnil protizákonné přicestování příslušníků rozličných asijských států do R., a to záměrem získat majetkový prospěch ve výši mezi 5 000 a 6 000 Kč za každé převedení. Toto převádění cizinců prováděli tak, že je převáželi osobními vozy k zelené hranici a po následném ilegálním překročení hranice, uskutečněném pod vedením dosud nezjištěného pěšího převaděče, je opět naložili do osobních automobilů a přepravili do V. Tímto způsobem přepravili blíže nezjištěného dne koncem měsíce července 2004, dne 2. 8. 2004 a 6. 8. 2004 vždy 12 cizinců a dne 19. 8. 2004 šest cizinců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch