ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.45.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 45/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky E. P., trestním příkazem Okresního soudu Bratislava V, Slovenská republika, ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 1 T 167/04.
Odůvodnění:
Výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu Bratislava V, Slovenská republika, ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 1 T 167/04, jenž nabyl právní moci dne 20. 1. 2005, byl E. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle §171a slovenského trestního zákona, ve znění účinném do 31. 7. 2004, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
-v přesně nezjištěné době od 29. 6. 2004 do 1. 7. 2004, přes hraniční přechod B. – J. dálnice, v kufru osobního motorového vozidla zn. Škoda 120, převezl bez řádné kontroly přes státní hranici ze S. r. do R. r. palestinského státního příslušníka jménem M. A. H., za což mu osoba jménem O. Ž., občan ČR, přislíbila odměnu ve výši 500 EUR, kterou měl obdržet dva týdny po skutku;
-dne 1. 7. 2004 v čase okolo 23.20 hod., přes hraniční přechod B. – J. dálnice, v prostoru za zadními sedadly osobního motorového vozidla zn. Škoda 120, převážel bez řádné kontroly přes státní hranici ze S. r. do R. r. palestinského státního příslušníka jménem M. A. A. Š., za což mu osoba jménem O. Ž., občan ČR, přislíbila odměnu ve výši 500 EUR, kterou měl obdržet dva týdny po skutku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. E. P. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná a v současnosti velmi rozšířená trestná činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Jednal tak však v takovém rozsahu (přeprava 2 cizinců), pro který jím spáchanou trestnou činnost lze ztěží označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud pak jde o druh trestu, má Nejvyšší soud za to, že ani uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch