ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.46.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 46/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. července 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. E., rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 3. 2002, sp. zn. 7 Ls 292 Js 14565/01, a to pro trestný čin výdělečného a skupinového převádění cizinců v pěti případech podle §92b odst. 1, odst. 2, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona a §53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Hofu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 7. 2002, byl R. E. uznán vinným trestným činem výdělečného a skupinového převádění cizinců v pěti případech podle §92b odst. 1, odst. 2, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona a §53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v době od 7. 9. 2001 do 17. 10. 2001 se jako najatý člen organizované skupiny zabývající se nelegálním převáděním lidí přes hranice spolupodílel v pěti případech na převedení z Č. r. do S. r. N. (v místech hraničního přechodu ve S. K., v S. a v blízkosti malé obce mezi H. a A.) nejméně 23 cizích státních příslušníků, převážně čínské národnosti tak, že přistavoval a převážel vozy na místa určení, odkud byli cizí státní příslušníci dále převáděni přes zelenou hranici nebo odváženi převážně do F. V posledním případě došlo k jeho zadržení ve S. v oblasti obce S. Byla mu vyplacena odměna ve výši asi 9.600,- Kč a v posledním případě přislíbena odměna 400,- DM.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pode §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. E. se pro finanční prospěch po delší dobu a opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík