ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.48.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 48/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. července 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Zemského soudu v Kremži na Dunaji, Rakousko, ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 22 E Hv 90/04i, a to pro trestný čin převaděčství podle §104 odst. 1 a odst. 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Kremži na Dunaji, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 23. 11. 2004, byl M. K. uznán vinným trestným činem převaděčství podle §104 odst. 1 a odst. 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen kriminálního spojení a za nejen nepatrnou majetkovou výhodu se dne 17. 9. 2004 na území obce G. a na úseku odtud do S. podílel na protiprávním přicestování na území R. asijských státních příslušníků, když podle dohody přijal čtyři osoby (pravděpodobně V.) po jejich ilegálním překročení hranice do jím řízeného osobního automobilu a odvážel je do S.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice pode §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Přitom z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že M. K. se této trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík