ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.51.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 51/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. července 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky S. K., rozsudkem Oblastního soudu ve městě Bialystok, Polská republika, ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. III.K 2384/03.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Oblastního soudu ve městě Bialystok, Polská republika, ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. III.K 2384/03, jenž nabyl právní moci dne 16. 2. 2004, byl S. K. uznán vinným trestným činem přivlastňování jemu svěřeného jmění podle čl. 284, §2 polského trestního zákona v návaznosti na čl. 306 v souvislosti s čl. 11 §2 polského trestního zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že v době od 22. 8 2001 do 4. 6. 2003 na blíže neurčeném místě na území Č., P. a R. si přivlastňoval jemu svěřený automobil značky Volkswagen Transporter Caravelle v hodnotě nižší než 100 000 PLN ke škodě české leasingové firmy ČSOB l. v P., když předělal čísla karoserie vozidla a potom dne 4. 6. 2003 se pokusil odvézt vozidlo silničním hraničním přechodem v B. na území B.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení polského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., popř. trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S. K. se sice dopustil poměrně závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, a tedy podmínka závažnosti posuzovaného činu zde naplněna byla, avšak ne tak již podmínka druhu trestu za čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud za to, že uložený podmíněný trest odnětí svobody, přestože současně s ním byl uložen peněžitý trest, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík