ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.69.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. D., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 1013 Ls 451 Js 318397/03, a to pro trestné činy krádeže spojené s vloupáním do bytu, úmyslné nepovolené obchodování s omamnými prostředky, maření úkonů úředních orgánů, krádeže a závažné loupežné vydírání podle §242 odst. 1, §244 odst. 1, §244 odst. 1 č. 3, §113 odst. 1, §253 odst. 1, §255, §250 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, §29 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1, §1 odst. 1 německého zákona o omamných prostředcích, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 7. 2004 byl P. D. uznán vinným trestným činem krádeže spojené s vloupáním do bytu, úmyslným nepovoleným obchodováním s omamnými prostředky, mařením úkonů úředních orgánů, krádeží a závažným loupežným vydíráním podle §242 odst. 1, §244 odst. 1, §244 odst. 1 č. 3, §113 odst. 1, §253 odst. 1, §255, §250 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, §29 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1, §1 odst. 1 německého zákona o omamných prostředcích. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že
I. dne 24. 12. 2002 mezi 17.30 a 23.00 hod. se společně s dalšími osobami vloupali do bytu poškozeného B. D. V., W. v T. tak, že vysunuli roletu okna, pak okno odjistili a poté obviněný D. prolezl tímto oknem a otevřel domovní dveře, takže také další osoby mohly vstoupit do bytu a odcizili zde počítačové hry v celkové hodnotě asi 500,- EUR, které si hodlali ponechat ve svém držení,
II. dne 28. 4. 2003 prodal společně s další osobou v M., P. S., jednu plombu heroinové směsi zvlášť stíhanému W. M. za 20,- EUR. Obviněný jednal s úmyslem obohatit se a věděl, že nemá žádné povolení k držbě omamných prostředků. Při následné policejní kontrole obviněného P. D. a M. byl M. vyzván policejním orgánem panem S., aby otevřel ústa, neboť v ústech schovával právě získanou plombu s heroinem. Poté, co M. výzvy neuposlechl, uchopil ho policejní orgán pan S. svou rukou za dolní čelist, aby mu zabránil ampuli spolknout. To podnítilo obviněného D. k tomu, že začal na policistu S. křičet, aby nechal M. na pokoji a oběma rukama chytil pana S. ze strany za paži a popadl za krk, který vzhledem k zásahu tak musel M. uvolnit. Obviněný držel dále pana S. v sevření, pouze dobře mířenými kopanci vedenými proti obviněnému, se podařilo panu S. ze sevření uvolnit. Při všech těchto činech, kterých se vůči policejnímu orgánu dopustil, si byl obviněný D. vědom tohoto, že pan S. byl oprávněn vyzvat M. k otevření úst a zabránit mu ampulku spolknout,
III. mezi 1. 11. 2002 a 18. 11. 2002 se obviněný setkal v obchodním centru v obci T. s osobami stíhanými v jiném procesu, a to M. B., K. U. a F. D. Při tomto setkání F. D. navrhl, aby se vloupali do bytu poškozeného pana L., P., T. a pídili se tam po penězích a jiných hodnotných předmětech. Když všichni čtyři zazvonili na domovní dveře, otevřela jim jedenáctiletá dcerka poškozené paní L., poté D. vyzval obviněného D., aby 11-ti letou D. zabavil. Obviněný D. s D. odešel do jejího pokoje a ostatní zatím prohledávali byt a hledali cenné předměty. Z bytu poškozené tak byly odcizeny předměty v hodnotě cca 2.000,- EUR,
IV. dne 5. 11. 2003 v 17.50 hodin vnikl obviněný D. a v jiném procesu stíhaný A. společně, jsouce maskováni, do filiálky firmy S., O., T., kde A. přinutil prodavačku paní W. s použitím nože, aby mu a obviněnému D. vydala denní tržbu, a to tak, že prodavačku i se zákaznicí paní W., která se tam právě nacházela, přinutil vejít do kanceláře filiálky, otevřít trezor a předat mu peníze, které se tam nacházely, a dát mu tak denní tržbu ve výši 1.280,- EUR. Následně ji přinutil tím, že jí mířil na prsa nožem otevřít registrační pokladnu ze které sebral 300,- EUR na hotovosti. Prodavačku pak přinutil vrátit se zpět do kanceláře, kde obě poškozené zamkl a s penězi na hotovosti ve výši asi 1.580,- EUR utekli.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák. a trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. D. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, a to ve více případech. Jednalo se jak o majetkovou trestnou činnost, tak o závažné útoky proti lidské svobodě. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody již v nikoli zanedbatelné míře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík