ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.75.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 75/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 2 Ls 270 Js 23949/03, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 4 Ns 270 Js 23949/03, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §69, §69a, §69b, §52 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, jenž ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, nabyl právní moci dne 4. 12. 2003, byl L. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §69, §69a, §69b, §52 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 24. 7. 2003 přicestoval jako řidič malého transportéru Mercedes – Sprinter přes hraniční přechod B. R. z dálnice v R. do S. r. N., a při policejní kontrole v oblasti obce T. bylo ve vozidle obviněného na ložné ploše nalezeno patnáct čínských státních příslušníků, které měl převézt z P. do I., a o nichž věděl, že nemají pro pobyt ve S. r. žádné povolení. Za jejich převezení mu byla přislíbena odměna ve výši 1.200,- €.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákaz řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu dvou roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen též nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík