ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.76.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 76/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky M. Š., O. R., L. F., a P. M., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 1 KLs 324 Js 6827/03, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců u M. Š. a L. F. v osmi případech, u O. R. v sedmi případech a u P. M. ve třech případech, podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovým trestům odnětí svobody u M. Š. v trvání čtyř let, u O. R. v trvání tří let a deseti měsíců, u L. F. v trvání čtyř let a tří měsíců a u P. M. v trvání dvou let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 1 KLs 324 Js 6827/03, jenž nabyl právní moci téhož dne, byli uznáni vinnými M. Š. a L. F. v osmi případech, O. R. v sedmi případech a P. M. ve třech případech trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byli odsouzeni k celkovým trestům odnětí svobody u M. Š. v trvání čtyř let, u O. R. v trvání tří let a deseti měsíců, u L. F. v trvání čtyř let a tří měsíců a u P. M. v trvání dvou let a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se měli podle zjištění soudu dopustit tím, že po předchozí domluvě s organizátory ilegálního převádění cizinců přes česko-německou hranici, se odsouzení Š., R. a F. jakožto „motorizovaní převaděči“ podíleli na převaděčské činnosti tím, že cizince, kteří byli převedeni pěším převaděčem, jímž byl v některých případech odsouzený M., mimo povolený hraniční přechod z Č. r. na území S. r. N., v bezprostřední blízkosti hranice převzali do dodávkového vozidla a dopravili dále do vnitrozemí. Jednali přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. t. N. Za jejich podíl na převaděčských akcích obdrželi vždy finanční odměnu ve výši nejméně 20 000 Kč, kterou si rozdělili tak, že větší část obdržel řidič dodávky s cizinci a zbytek řidič a spolujezdec průzkumného vozidla jedoucího před dodávkou a osoba, která zapůjčila osobní vůz. Odsouzený M. za každou převaděčskou akci, jíž se účastnil obdržel odměnu ve výši 15 000 Kč. Tímto způsobem:
-v ranních hodinách dne 17. 4. 2003 převzal R. na určeném místě v blízkosti obce W. do dodávky nejméně 12 Č., které přepravil do M. v B.-W., zatímco Š. a F. jej doprovázeli v průzkumném vozidle patřícím Š.;
-ve dnech 22. 4. a 24. 4. 2003 stejným způsobem přepravili opět vždy nejméně 12 Č. do obce B. U., přičemž v těchto případech řídil dodávku Š., zatímco F. a R. jej doprovázeli v průzkumném voze;
-dne 25. 3. 2003 obdobným způsobem přijali do dodávky řízené v tomto případě R. 8 Č., které přepravili do P. v I.;
-dne 30. 4. 2003 opět převzali stejným způsobem do dodávky řízené Š. 12 cizinců, které přepravili do obce S.-G., přičemž v průzkumném vozidle tentokrát jel F. s přítelkyní Š. a, R. se této jízdy neúčastnil;
-ve dnech dne 5. 5. a 6. 5. 2003 převzali na označeném místě poblíž obce S. od M. a do dodávky řízené Š. vždy 20 A. a přepravili je do obce B. U., přičemž v průzkumném vozidle jeli R. a F.;
-dne 7. 5. 2003 opět převzali na stejném místě od M. a do dodávky řízené Š. se spolujezdcem R. opět 20 cizinců s tím, že je přepraví do obce B. U., přičemž v průzkumném vozidle byl F. Krátce po převzetí cizinců byli zadrženi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch opakovaně podíleli na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy již poměrně citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch