ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.97.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 97/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Obvodového soudu Unna, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 10 Ls 190 Js 488/01, a to pro trestný čin usmrcení z nedbalosti při ideálním souběhu trestných činů s tělesným poraněním z nedbalosti podle §222, §229 a §52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Unna, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 9. 2002, byl J. S. uznán vinným trestným činem usmrcení z nedbalosti při ideálním souběhu trestných činů s tělesným poraněním z nedbalosti podle §222, §229 a §52 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 21. 9. 2001 kolem 17.15 hodin jel s jím řízeným kamionem s přívěsem po spolkové dálnici u U. ve východním směru. Z důvodu nepozornosti nebo příliš malé bezpečnostní vzdálenosti, resp. příliš vysoké rychlosti, najel se svým kamionem do před ním jedoucího kamionu svědka M., který tak najel do vozidla W. O. a K. L., kteří v důsledku toho přišli o život. Dále přitom zachytil svým kamionem též svědka Z. , který jel v levém pruhu s osobním automobilem Audi a tohoto sunul před sebou. Vozidla obviněného, svědka Z. a O. a L. začala okamžitě hořet. Svědek Z., jehož čelní sklo se v důsledku nárazu rozbilo, byl popálen vystupováním horké chladící vody, která vystupovala ze zničeného chladiče kamionu obviněného, a utrpěl tak popálení, z důvodů kterých bylo nutné lékařské ošetření v nemocnici. Cestující v osobním voze Renault Laguna W. O. a K. L. zemřeli bezprostředně na místě nehody v důsledku uhoření.
Za tuto trestnou činnost mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle §224 tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se dopustil trestné činnosti proti lidskému životu a zdraví, kterou způsobil neodstranitelný následek – smrt dvou osob. Přitom příčinou jeho trestné činnosti bylo porušení jeho povinností řidiče motorového vozidla – a to kamionu, spočívající buď v nepozornosti, nebo v nedodržení bezpečné vzdálenosti, resp. v nepřiměřené rychlosti. Nelze přehlédnout, že byť se jedná o trestnou činnost spáchanou z nedbalosti, tak odsouzený se jí dopustil při řízení takového vozidla (kamionu), kdy porušením zákonných povinností obvykle dochází k závažným následkům na lidských životech, zdraví a majetku. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík