ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.108.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 108/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2005 dovolání podané obviněným Ing. J. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 25 T 84/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 25 T 84/2003, byl Ing. J. P. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 12 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody podle §54 odst. 3 tr. zák. v trvání tří týdnů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 8 To 282/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 6. 10. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dne 5. 10. 2004.
Dne 6. 12. 2004 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce podání označené jako dovolání, avšak proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 84/2003, s tím, že jej napadá v plném rozsahu. Dále pouze konstatuje, že podání doplní do tří dnů.
Následně obviněný podané dovolání doplnil přípisem ze dne 9. 12. 2004. Ačkoli v jeho záhlaví opět uvedl, že napadá shora citovaný rozsudek nalézacího soudu, v návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu již požaduje i zrušení usnesení odvolacího soudu.
Poté byl dovolatel předsedou senátu soudu prvního stupně vyzván ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., aby odstranil vady dovolání, a to ve lhůtě do 31. 12. 2004, kterou následně k žádosti obhájce obviněného prodloužil do 20. 1. 2005.
Konečně dne 1. 2. 2005 předložil obviněný další doplnění dovolání, které však již tentokrát směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 8 To 282/2004.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatoval, že dovolání obviněný směřuje výslovně proti rozsudku soudu prvního stupně, takový rozsudek však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které soud učinil ve druhém stupni. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jakožto nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejdříve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Předně Nejvyšší soud považuje za potřebné vyjasnit, kterými podáními obviněného, učiněnými prostřednictvím jeho obhájce, se mohl v dovolacím řízení zabývat. Obviněnému Ing. J. P. končila lhůta pro podání dovolání ve smyslu ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dne 6. 12. 2004. Tohoto dne podal obviněný podání označené jako dovolání, jímž napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 25 T 84/2003, tedy rozsudek nalézacího soudu v předmětné věci. Teprve po uplynutí dovolací lhůty učinil doplňující podání, a to dne 9. 12. 2004, kterým sice ještě označil jako napadené rozhodnutí rozsudek nalézacího soudu, ale v návrhu již žádal zrušení usnesení odvolacího soudu. Teprve dne 1. 2. 2005 doplnil dovolání podáním, kterým napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 8 To 282/2004, jakožto soudu odvolacího.
Nejvyšší soud musí konstatovat, že v dovolacím řízení mohl projednat toliko časově první z uvedených podání. Podle §265f odst. 2 tr. ř. totiž platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Logickým výkladem dikce tohoto zákonného ustanovení je nutno dospět k závěru, že lze-li měnit rozsah, v němž je jednotlivé rozhodnutí napadáno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, je touto lhůtou omezena i možnost změny samotného napadeného rozhodnutí. V předmětné věci tak byl obviněným dovoláním napaden v průběhu dovolací lhůty výlučně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
V posuzované věci napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 sice byl pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé, avšak ne rozhodnutím ve druhém stupni, nýbrž rozhodnutím provostupňovým.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Toliko pro úplnost dodává, že pro nepřípustnost dovolání v dané věci je zcela irelevantní okolnost výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání. Jakkoli byl tento postup správný, neboť podání učiněná před výzvou nesplňovala náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., na rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání již nemohl mít vliv.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch