ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1196.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1196/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2005 dovolání podané obviněným M. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 61 To 121/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 4/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 42 T 4/2005, byl M. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e) tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za které byl odsouzen podle §182 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla současně poškozená společnost L., a. s., se sídlem v P., V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 61 To 121/2005, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. V. zrušil ve výroku o vině ohledně skutku ad 1) pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. jej pak znovu uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy, jakož i za další trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, jej odsoudil podle §182 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla současně poškozená společnost L., a. s., se sídlem v P., V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému, jeho obhájci i Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 13. 6. 2005.
Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudů dopustil tím, že
-dne 9. 11. 2004 přibližně kolem 14.00 hodin v P. ve V., v pasáži S. společně s již odsouzeným P. H. a P. N. vytrhli ze zdi veřejný telefonní automat zn. Asconn Vector VT – 100 SPT, schovali ho do batohu a následně byl s výše uvedeným telefonním automatem při pokusu o útěk zadržen obviněný M. V. pracovníkem ostrahy objektu P. J., obviněným P. N. a P. H. se podařilo z místa činu utéci, svým jednáním způsobili škodu spol. L., a. s. se sídlem v P., V. ve výši 2 800 Kč odcizením telefonního automatu a dále škodou ve výši 269 Kč na hotovosti, která byla v automatu;
-dne 16. 11. 2004 okolo 13.40 hod. v P., S., v prodejně H. B. C. S, s. r. o., v oddělení nářadí odcizil elektrickou vrtačku zn. Bosch PSB 1000RPE v hodnotě 3 990 Kč a to tak, že ji uschoval do batohu, pak prošel pokladnou, aniž by zboží zaplatil a následně byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby A. K., odcizené zboží mu bylo odebráno a nepoškozeno vráceno zpět do prodeje;
a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 1. 2004, sp. zn. 14 T 370/2003, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2004, odsouzen mimo jiné i pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., k trestnímu opatření v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dne 21. 7. 2005 prostřednictvím obhájce odvolání, kterým napadl výrok o vině a výrok o trestu. Důvod dovolání specifikoval odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve zrekapituloval výpovědi sebe, spoluobviněných a svědka, na základě čehož dospěl k závěru, že provedené důkazy, které dovedly soudy k závěru, že spáchal trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém, na jehož základě lze s jistotou konstatovat jeho vinu. Právní řád České republiky ctí zásadu individuální odpovědnosti fyzické osoby a nezná kolektivní odpovědnost ani odpovědnost za cizí vinu. Dle jeho názoru se soudu nepodařilo prokázat, který z obviněných se jakým způsobem podílel na skutku, z něhož jsou obviněni, což dokazuje tvrzení soudu, že se všichni podíleli minimálně na ukládání telefonního automatu do batohu obviněného H. Dovozuje z toho, že soud prvního i druhého stupně se nevyrovnal se všemi zjištěnými skutečnostmi zjištěnými v průběhu přípravného řízení. Nebraly v úvahu, že důkazy provedené nalézacím soudem si protiřečí. V takovém případě však, když po vyčerpání všech dosažitelných důkazů existují důvodné pochybnosti o některé skutkové okolnosti, musí soud volit tu variantu, která je pro něj příznivější, tj. rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej zprostit. Dále pak namítá skutečnost, že poškozená společnost L., a. s., není oprávněna k provozu veřejného telekomunikačního zařízení tak, jak o něm hovoří zák. č. 151/2000 Sb., pročež soudy zjištěný skutek nemůže být kvalifikován jakožto trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť s ohledem na §13 odst. 2 zák. č. 151/2000 Sb. lze telekomunikační činnost vykonávat jen na základě telekomunikační licence nebo povolení nebo oprávnění. Orgány činné v trestním řízení se nejprve touto otázkou vůbec nezabývaly, až teprve odvolací soud konstatoval, že poškozený telefonní automat je zajisté veřejným telekomunikačním zařízením bez ohledu na to, komu z jeho provozování plyne hmotný užitek a na jakém právním základu jsou postaveny vztahy mezi poškozenou společností L., a. s. a společností Č. T., a. s. S tímto názorem však nesouhlasí. Veřejná telefonní stanice je telekomunikačním zařízením ve smyslu zák. č. 151/2000 Sb., přičemž provozování telekomunikačního zařízení je činností, kterou lze vykonávat pouze podle tohoto zákona nebo na základě mezinárodní smlouvy. V případě, že poškozené společnosti nebyla udělena licence k vykonávání telekomunikační činnosti, tedy k provozování telekomunikačního zařízení, v případě poškození jí provozovaného telefonního automatu se nemůže jednat o trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek podle §265k tr. ř. ve výroku o vině a trestu zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl rozsudkem, popřípadě podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že za relevantní uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat námitku o tom, že jednání obviněného bylo v bodě 1) posouzeno také jako trestný čin poškozování a ohrožování v provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., přestože nebyl naplněn skutkový znak ohrožení provozu veřejného telekomunikačního zařízení, neboť zařízení, které se stalo předmětem útoku obviněného, bylo provozováno společností, která neměla licenci k provozování takového zařízení, což bylo v rozporu s platnými zákonnými předpisy upravujícími provozování telekomunikační činnosti. Na námitku obviněného, kterou uplatnil v mimořádném opravném prostředku již reagovaly správně soudy obou stupňů, a to proto, že obviněný tuto námitku uplatňoval v průběhu celého trestního řízení v rámci své obhajoby. Nezbývá než na správný právní názor soudů obou stupňů poukázat a zdůraznit, že obecně prospěšnými zařízeními se rozumí technicky složitější veřejná zařízení, která již podle své povahy slouží potřebám velkého okruhu osob, jako např. zařízení energetická, vodárenská, obranná nebo ochranná zařízení proti leteckým útokům, ochranná zařízení proti úniku znečišťujících látek apod. Většinou jde o zařízení, které využívá neomezený okruh osob, ale za obecně prospěšné zařízení lze považovat i zařízení, které slouží omezenému okruhu osob za předpokladu, že jsou technicky složitější a mají veřejnou povahu, např. telefon, a to včetně domovního, telegraf, veřejně ochranné zařízení proti požáru apod. Je tedy zřejmé, že obviněný M. V. se zjištěným skutkem dopustil trestného činu poškozování a ohrožování provozu prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož právní kvalifikace nebyla zpochybněna. Dovolání obviněného hodnotí jako zjevně neopodstatněné, neboť je evidentní, že v daném případě šlo o veřejné telekomunikační zařízení a záležitost, zda toto bylo provozováno v souladu se zákonem č. 151/2000 Sb. v tehdy (nyní již neplatný) aktuálním znění nic nemění na posouzení trestnosti jednání obviněného. Telekomunikačním zařízením se tedy rozumí technické zařízení včetně vedení pro vysílání, přenos, směrování, spojování a příjem informací prostřednictvím elektromagnetických vln. Telekomunikační sítí se rozumí funkčně propojený soubor telekomunikačních zařízení k přepravě informací mezi koncovými body této sítě nebo soubor rádiových zařízení k přepravě informací nebo jejich vzájemná kombinace. Veřejnou telekomunikační sítí se rozumí síť, která má být podle licence nebo generální licence využita zcela nebo z části pro poskytování veřejných telekomunikačních služeb včetně telekomunikační sítě určené výhradně k jednosměrnému šíření televizních nebo rozhlasových signálů po vedení. Veřejnou pevnou telekomunikační sítí se rozumí veřejná telekomunikační síť, jejíž koncové body mají pevnou v čase se neměnící geografickou polohu. Telekomunikačním okruhem se rozumí soubor telekomunikačních zařízení, který zajišťuje přenos informací mezi rozhraními telekomunikačního okruhu a který nezahrnuje přepojovací funkce ovládané uživatelem. Veřejná telefonní stanice je telekomunikačním zařízením. Její úmyslné poškození proto naplňuje formální znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 tr. zák. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že veřejné telekomunikační zařízení ve smyslu účelu trestního zákona je třeba vykládat tak, že kritériem pro posouzení je technická stránka tohoto zařízení a skutečnost, že slouží širšímu blíže neurčenému okruhu osob s tím, že je irelevantní, kdo takové zařízení spravuje a zda jsou veškeré formální náležitosti ohledně provozování takového zařízení v souladu s platnou licencí. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu zčásti i v tomto případě.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z vyslovených námitek, část dovolání spočívá v konstatování obviněného, že provedené důkazy, které dovedly soudy k závěru, že spáchal trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém, na jehož základě lze s jistotou konstatovat jeho vinu. Dle jeho názoru se soudu nepodařilo prokázat, který z obviněných se jakým způsobem podílel na skutku, ze kterého jsou obviněni, což dokazuje tvrzení soudu, že je zřejmé, že se všichni podíleli minimálně na ukládání telefonního automatu do batohu.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li přitom dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud tedy k části dovolání musí konstatovat, že v textu dovolání konkrétními uplatněnými argumenty tento dovolací důvod naplněn nebyl, a proto je ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání v této části podáno z jiného důvodu než povoluje zákon. Shora konstatovaná vada dovolání je jedním ze samostatných důvodů, pro které je Nejvyšší soud povinen dovolání odmítnout /§265i odst. 1 písm. b) tr. ř./. K tomuto postupu dovolací soud přistoupí, pokud se uvedený důvod odmítnutí vztahuje k celému rozsahu dovolání. Jelikož tak tomu v tomto konkrétním případě není (viz níže), je namístě toliko konstatovat, že Nejvyšší soud se částí dovolání vztahující se k vadně uplatněnému důvodu již dále nezabýval.
K řádnému uplatnění shora citovaného zákonného dovolacího důvodu došlo ve zbývající části dovolání, v níž dovolatel formuloval námitku, podle níž poškozená společnost L., a. s., není oprávněna k provozu veřejného telekomunikačního zařízení tak, jak o něm hovoří zák. č. 151/2000 Sb., pročež soudy zjištěný skutek nemůže být kvalifikován jakožto trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud tedy dále posuzoval otázku opodstatněnosti této části dovolání, jakožto další obligatorní podmínky pro zahájení přezkumu podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Na základě porovnání argumentace obsažené v dovolání se základními informacemi podávajícími se z trestního spisu vedeného ve věci přitom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí. Dovolání proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
K odůvodnění uvedeného závěru je třeba uvést následující:
Trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí provoz veřejného telekomunikačního zařízení, zařízení držitele poštovní licence nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu, a to tak, že způsobí poruchu obecně prospěšného zařízení.
Podle rozh. publ. pod č. 59/1978 Sb. rozh. tr. je veřejná telefonní stanice telekomunikačním zařízením ve smyslu zák. č. 151/2000 Sb. Její úmyslné poškození naplňuje formální znaky trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 tr. zák.
Shodně pak i rozh. publ. pod č. 24/1991-II. Sb. rozh. tr. stanoví, že vypáčení pokladničky ve skříňce veřejného telefonního automatu je jednáním směřujícím proti provozu obecně prospěšného zařízení ve smyslu §182 tr. zák.
V souladu s těmito ustálenými a respektovanými právními názory byla předmětná trestní věc posouzena nalézacím soudem i soudem odvolacím. Oba soudy se přitom se shora uvedenými námitkami, uplatňovanými již od počátku trestního stíhání obviněného dostatečným způsobem ve smyslu shora uvedeného výkladu vypořádaly. Nadto je možno poukázat i na přiléhavou argumentaci vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Nejvyšší soud proto nepovažuje za nezbytné jimi vyslovené argumenty znovu podrobně opakovat a vysvětlovat. Pouze stručně tedy konstatuje, že pojem veřejného telekomunikačního zařízení ve smyslu ustanovení §182 tr. zák. je namístě interpretovat prostřednictvím kritéria technické stránky tohoto zařízení, jeho funkčnosti a skutečnosti, že slouží širšímu okruhu osob a má veřejnou povahu. Není přitom rozhodná osoba vlastníka či správce takového zařízení a ani okolnost, zda jsou veškeré formální náležitosti ohledně provozování takového zařízení v souladu s platným právním řádem.
Toliko nad rámec shora uvedeného je vhodné, že k provozu telekomunikačního zařízení v dotčeném případě došlo v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 151/2000 Sb., v tehdy platném znění. Předmětný telefonní automat naplňoval pojmové znaky koncového zařízení ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 tohoto zákona. Podle §37 odst. 4 pak provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí nebo poskytovatelé veřejných telekomunikačních služeb jsou povinni na základě smlouvy umožnit, aby každý, kdo splňuje podmínky stanovené zákonem, mohl připojit k jejich síti svoje koncová zařízení. Konečně podle §44 odst. 1 je provozovatel koncového zařízení na základě smlouvy podle §37 odst. 4 oprávněn k veřejné telekomunikační síti přímo nebo nepřímo připojovat a ve spojení s ní provozovat koncové zařízení, jehož typ byl Úřadem schválen nebo uznán, které je označeno schvalovací značkou, jehož připojení ohlásil provozovateli veřejné telekomunikační sítě.
Na základě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že v posuzované věci právní posouzení skutku soudy v předchozím řízení tedy v tomto směru nevykazuje namítané vady. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch