ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1237.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1237/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 24. ledna 2005, o dovolání obviněného H. G., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 156/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného H.G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. června 2003, sp. zn. 11 T 156/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 25. prosince 2002 kolem 21.00 hod. po požití alkoholických nápojů v množství, které u něho vyvolalo hladinu alkoholu v krvi nejméně 0,85 g/kg, řídil osobní automobil Cadilac Fleetwood B, po silnici l. třídy, označené jako vedlejší, do prostoru křižovatky se silnicí l. třídy u J. n. N., přičemž nesledoval dopravní značení ani provoz na komunikaci a vjel do křižovatky právě v době, kdy tudy projížděl ve směru od K. n. L. na J. H. osobní automobil VW Golf, řízený M. H., do jehož levého boku narazil, přičemž došlo ke smrtelnému zranění spolujezdkyně z vozidla VW Golf A. N., a lehkému zranění další spolujezdkyně ve vozidle VW Golf E. H., která utrpěla podvrtnutí krční páteře a hmoždění páteře v oblasti hrudní s dobou léčení do 5. února 2003.
Obviněnému byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán povinností zaplatit na náhradu škody poškozeným Ing. S. S., částku 52. 229,60 Kč a V.z.p. ČR, o.p. J. H., částku 9. 083 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl za trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst.1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 4 (čtyř) let. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen - ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H. dovolání, a to proti výroku o trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění dovolacího důvodu obviněný spatřuje především v závěru odvolacího soudu, dle kterého jedinou primární příčinou dopravní nehody a smrti poškozené je porušení dopravních předpisů obviněným, přičemž jeho zavinění na těžším následku ? smrti poškozené - je nepochybné. Uvádí, že po doplnění dokazování lze mít za prokázané zjištění, že použití bezpečnostních pásů poškozenou A. N. by zabránilo těžšímu následku v podobě smrti poškozené, která by jinak utrpěla maximálně lehkou újmu na zdraví, jak předpokládá trestní zákon v §223. Dovolatel analyzuje skutkový děj a podotýká, že lze izolovat trestněprávní příčinu, kterou soudy obou stupňů spatřují v porušení dopravních předpisů z jeho strany, k čemuž se doznává. Trestněprávním následkem je zde způsobení těžké újmy na zdraví s následkem smrti poškozené, který byl soudy obou stupňů podřazen skutkové podstatě dle ust. §224 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel namítá, že k rozhodnutí o trestní odpovědnosti nestačí jen samotná příčinná souvislost mezi jednáním pachatele, v daném případě porušení povinnosti vyplývající ze zákona č. 361/2000 Sb., a následkem, resp. těžším následkem dle §224 odst. 1 a 2 tr. zák. K příčinnému vztahu musí přistoupit též zavinění, přičemž zaviněním musí dle dovolatele být zahrnut celý vývoj příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a následkem, pachatel může být odpovědný pouze za následek, který způsobil, jen pokud jej také zavinil a v opačném případě mu takový následek, resp. těžší následek, nemůže být přičítán k tíži. Upozorňuje, že vzhledem k tomu, že v dané věci postačí k přičítání těžšího následku pouze nedbalostní zavinění, je třeba, aby obviněný vývoj příčinné souvislosti i následek předvídal a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí, popř. aby příčinný průběh a následek předvídat měl a mohl. V této souvislosti dovolatel poukázal na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 20/81 Sb. roz. tr., z něhož vyvozuje, že pokud okolnosti vedoucí ke vzniku těžšího následku mají svůj základ v porušení povinnosti jinou osobou, nikoliv v jednání pachatele \"nelze učinit závěr, že tento příčinný průběh, který vedl ke zhoršení zdravotního stavu i ke smrti zraněného, byl pro pachatele předvídatelný, a tedy jím zaviněný\". Odsouzený odkazuje na závěry znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství ze dne 17. ledna 2004, v němž znalec bez pochybnosti konstatoval, že pokud by poškozená v tomto konkrétním případě použila bezpečnostní pás, došlo by při zjištěném nehodovém ději ke zranění, které by bylo možno, \"ze soudně lékařského hlediska kvalifikovat jako zranění lehké, s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopnosti kolem 3 týdnů\". Dovolatel uzavírá, že pokud by byla poškozená použila bezpečnostní pás, jak byla povinna dle §9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. učinit, došlo by při zjištěném průběhu nehodového děje pouze k lehkému zranění osob v důsledku porušení důležité povinnosti vyplývající ze zákona obviněným a tím i k naplnění skutkové podstaty dle §223 tr. zák. Obviněný má za to, že nemohl předvídat porušení povinnosti uložené zákonem jinou osobou a jeho zaviněním je vývoj příčinné souvislosti kryt pouze v rozsahu skutkové podstaty trestného činu dle §223 tr. zák. Podle názoru dovolatele, na posouzení jeho jednání, resp. zavinění těžšího následku, nemůže mít vliv okolnost konstatovaná v napadeném rozhodnutí, tedy zda se po silnicích pohybují též vozidla, která nejsou vybavena bezpečnostním pásem. Dovolatel má za to, že obecné úvahy tohoto charakteru nemohou mít vliv na posouzení otázky jeho zavinění, neboť závěry soudu by se měly vztahovat pouze ke konkrétním okolnostem tohoto případu, tedy především faktu, že vozidlo VW Golf, ve kterém seděla poškozená, bezpečnostními pásy vybaveno bylo a pokud by poškozená bezpečnostní pás použila, nenastal by těžší následek tak, jak nastal. Dle mínění dovolatele každý účastník silničního provozu se oprávněně spoléhá na to, že ostatní účastníci dodržují své povinnosti a nelze po něm požadovat, aby se choval odlišně.
Naplnění dovolacího důvodu dovolatel dále spatřuje v nesprávném výroku o trestu, a to ohledně druhu trestu, přičemž podle jeho mínění je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v rozporu s §23 tr. zák. Domnívá se, že odvolací soud dostatečně nepřihlédl ke všem polehčujícím okolnostem. V této souvislosti dovolatel poukázal zejména na to, že jde o naprostou výjimku, první exces z jinak doposud řádného chování odsouzeného, skutečnost, že nenapravitelný následek ztráty lidského života byl způsoben též ze strany poškozené, dovolatel učinil vše, aby zmírnil veškeré následky svého protiprávního jednání, především, aby byla poškozeným nahrazena vzniklá škoda. Dovolatel má rovněž za to, že účel trestu podle §23 tr. zák. může být účinně naplněn uložením podmíněného trestu odnětí svobody, neboť v dalším páchání trestné činnosti mu může zabránit uložený trest zákazu činnosti. Domnívá se dále, že odvolací soud nevzal dostatečnou měrou v úvahu, že je osobou těžce zdravotně postiženou, plně invalidní a pohybuje se velmi těžce za pomoci berle a s ohledem na jeho zdravotní stav se lze důvodně obávat, že výkonem trestu odnětí svobody by mohla být ohrožena jeho lidská důstojnost ve smyslu §23 odst. 2 tr. zák.
Závěrem dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, dle kterého \"obviněnému H. G. se za trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, ukládá podle §224 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazuje do věznice s dohledem\". Pro případ, že by dovolací soud shledal dovolání důvodným a rozhodl by o zrušení napadeného výroku odvolacího soudu, navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o uložení podmíněného trestu odnětí svobody. Dovolatel současně požádal, aby s ohledem na výše uvedené skutečnosti, bylo rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí dle ust. §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podle §265h odst. 2 tr. řádu. Podle něho nelze dovolání přisvědčit. K prvnímu okruhu námitek dovolatele uvedl, že v rámci doplněného dokazování se případným spoluzaviněním poškozené A. N. podrobně a pečlivě zabýval odvolací soud, přičemž zdůraznil, že to byl právě obviněný, kdo porušením tří okruhů povinností řidiče zapříčinil předmětnou dopravní nehodu a jednalo se o natolik zásadní a závažná porušení pravidel silničního provozu, že není pochyb o aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. Státní zástupce se plně ztotožnil se závěry odvolacího soudu a odkázal na jeho úvahy rozvedené na č. l. 5-9 napadeného rozsudku. K druhému okruhu námitek dovolatele zdůraznil, že pokud dovolatel zamýšlel dosáhnout přezkumu výroku o trestu, měl k tomu zvolit adekvátní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a měl si ujasnit, kdy lze dovoláním vůbec samotný výrok o trestu napadnout. Vůči druhu trestu a výměře uloženého trestu přichází do úvahy výlučně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolacím důvodem tu je jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Dle státního zástupce citovaný důvod dovolání (který obviněný navíc nezvolil) není naplněn námitkami v tom smyslu, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Státní zástupce v této souvislosti vyslovuje názor, dle něhož i v případě, pokud by výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, není tím založen důvod dovolání, byl-li uložen přípustný druh trestu a byla-li výměra trestu stanovena v rámci zákonné trestní sazby, jak je tomu u obviněného. Dle názoru státního zástupce dovolatelem naznačené námitky nelze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jako \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení\", tj. jiné, než právní kvalifikace skutku. Stanoví-li totiž zákon ve vztahu k výroku o trestu výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, resp. podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (upuštění od potrestání) a podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), znamená to a contrario, že z jiných než těchto důvodů nelze výrok o druhu a výměře uloženého trestu dovoláním napadat. Závěrem dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně souhlasil s tím, aby rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání H. G. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, tj. zda v předmětné věci nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2004, sp. zn. 3 To 763/2003, jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání H. G. podané proti rozsudku soudu I. stupně ohledně výroku o vině, a kterým byl zrušen výrok soudu I. stupně o trestu a byl mu uložen trest (§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu). Rozhodnutí soudu II. stupně (překlad) bylo obviněnému doručeno dne 30. března 2004. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu; doručeno bylo Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 25. května 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný H. G. uplatňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vůči napadenému rozhodnutí namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nadto v odůvodnění svého dovolání vytýká předmětnému rozhodnutí i nesprávnost výroku o trestu, a to uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, kdy dle jeho přesvědčení byly naplněny podmínky podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i předcházející řízení, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné.
V rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Jinými slovy vyjádřeno, smyslem a účelem daného dovolacího důvodu není skutkový přezkum ani přezkum hodnocení důkazů, je jím přezkum právní, tj. posouzení, zda skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl ve skutkové větě výroku o vině popsán.
Dle právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 2. září 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (Sb. s. r., 2002, 4, 255): \"námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.\" Speciálně pak Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí námitku ohledně uložení trestu vyloučil z možného podřazení pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu: \" Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu.\" Uvedený právní názor Nejvyšší soud potvrdil i v usnesení ze dne 21. května 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004 (Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 6, 2004, T 701): \"Výrok o trestu (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí) lze napadnout dovoláním především z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který se ovšem vztahuje jen k druhu a výměře uloženého trestu, a to v tom smyslu, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Výrok o trestu může být napaden dovoláním i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud ovšem dovolatel namítá nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním hmotněprávním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu.\"
Vzhledem k takto vyloženým důvodům Nejvyšší soud předmětné dovolání v té jeho části, jež vytýká napadenému rozhodnutí nesprávnost výroku o trestu, a to uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s příslušnými ustanoveními tr. zák., v čemž je spatřováno naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Toliko jako obiter dictum Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná, že jakkoli je v ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu předvídán mechanizmus odstraňování vad dovolání, v případě, obsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu, včetně odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá, nespadá do kompetence soudu prvního stupně posuzovat adekvátnost argumentace dovolatele z pohledu její podřazení pod jednotlivé v dovolání označené dovolací důvody dle §265b tr. řádu.
Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje dovolatel dále v nesprávném posouzení zavinění a příčinné souvislosti, jelikož znalecké dokazování vyústilo v závěr odlišného následku v případě splnění právní povinnosti ze strany poškozené, a to jejího připoutání se bezpečnostním pásem.
Uvedenou výtku anticipoval odvolací soud, a to přestože ji obviněný neuplatnil v odvolání do rozhodnutí soudu I. stupně. Jelikož je dovolací řízení ovládáno toliko zásadou formální a nikoli materiální subsidiarity (§265a tr. řádu), Nejvyšší soud uplatněný důvod dovolání meritorně posoudil.
Plně se přitom ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, dle něhož posouzení znalostního komponentu zavinění v dané věci vychází z ust. §9 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je přepravovaná osoba povinna připoutat se za jízdy na sedadle bezpečnostním pásem, je-li jím sedadlo vybaveno. Účastník provozu na pozemních komunikacích musí tedy ve svém jednání počítat s eventualitou, že osoba přepravovaná v jiném vozidle není připoutána bezpečnostním pásem, aniž by se tím dopustila protiprávního jednání.
V tomto smyslu je irelevantní i námitka nutnosti individuálního posouzení případu, a to o to více, že dle skutkových zjištění nalézacího soudu v momentu nedání přednosti v jízdě obviněný \"nesledoval dopravní značení ani provoz na komunikaci\".
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl zčásti jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
K učiněnému návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí lze uvést, že dle §265h odst. 3 tr. řádu návrh na tento postup Nejvyššímu soudu je oprávněn předložit předseda senátu soudu I. stupně. Vzhledem k tomu, že k předmětnému návrhu obviněný nebyl aktivně legitimován a dále vzhledem ke skutečnosti, že dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl, nebyl důvod, aby o podaném návrhu na odklad výkonu rozhodnutí rozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman