ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1252.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1252/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2005 dovolání podané obviněným A. W., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 1 To 678/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 158/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 15 T 158/2002, byl A. W. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 30 T 2/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 4 To 154/2002. Dále byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro ve výroku citovaný skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Konečně podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená A. p., a. s., Ř., P., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 1 To 678/2004, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v odsuzující části zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který jej odsoudil podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 30 T 2/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 4 To 154/2002. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému, jeho obhájkyni i Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě dne 30. 11. 2004.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný dne 20. 1. 2005 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jímž napadl všechny jeho výroky. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že má zato, že krajský soud nesprávně vyhodnotil důkazní situaci, pokud v jeho jednání spatřuje naplnění zákonných znaků trestných činů a nesprávně tak dospěl k závěru o jeho vině. Provedené důkazy přitom nesvědčí jednoznačně o jeho vině, jsou dány přinejmenším pochybnosti, které měly být podle zásady in dubio pro reo hodnoceny v jeho prospěch a měl být obžaloby v celém rozsahu zproštěn. Žádného protiprávního jednání se nedopustil, proto se domnívá, že krajský soud posuzoval jeho jednání nesprávně a učinil nesprávný závěr o jeho vině.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí zrušil a soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 19. 2. 2005 bylo pak Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného, označené jako „doplnění důvodu k dovolání prostřednictvím právního zástupce ve věci ze dne 14. 1. 2005“. Nejvyšší soud však v dovolacím řízení k tomuto podání obviněného, doplňujícímu dovolání podané v této trestní věci, nemohl přihlížet, neboť nebylo v souladu s dikcí ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. učiněno prostřednictvím obhájce, nýbrž samotným obviněným.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že obviněný opřel veškerou argumentaci jen o námitku, která směřovala proti tomu, jak soud druhého stupně hodnotil důkazy. Ve skutečnosti jsou tak napadána skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Proto bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení §265b tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné a zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Přitom z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu dovolání však napadá toliko „nesprávné vyhodnocení důkazní situace“ s tím, že se posuzovaného jednání nedopustil.
Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas s hodnocením důkazů soudem druhého stupně a z něho vyplývajícími závěry ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch