ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1321.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1321/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2005 o dovolání, které podala obviněná A. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 31 To 437/2003-177 ze dne 17. 3. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 13/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. D. byla rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 5 T 13/2003-152 ze dne 12. 8. 2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 31 To 437/2003-177 ze dne 17. 3. 2004 uznána vinnou trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák.
Tohoto trestného činu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že v L. při vjezdu na silnici z místní komunikace od obce M., okr. L., dne 20. 4. 2000 kolem 20:45 hod., coby řidič vozu zn. Škoda Felicia, pod vlivem alkoholu, v množství nejméně 2,13 g/kg v krvi, nedala přednost po hlavní silnici zleva, směrem od L., jedoucímu vozidlu zn. Mazda 626, řízenému L. J., a srážkou způsobila svému spolujezdci vpředu Ing. J. D., krevní výrony, oděrky na stehnech, pravém koleně, zhmoždění levé části hrudníku, s dobou léčení od 21. 4. do 27. 4. 2000, A. D., za ním sedící, lehký otřes mozku, zhmoždění pravého stehna, s léčením od 21. 4. do 11. 5. 2000, J. D., sedícímu vzadu uprostřed, otřes mozku prvého stupně, pohmoždění hlavy v oblasti temene, levé strany zad, podkožní výron v levé bederní krajině, s léčením od 21. 4. do 11. 5. 2000, navíc L. K.- H., s.r.o., škodu na vozidle zn. Škoda Felicia ve výši 80.000,- Kč a L. J. na vozidle Mazda 626 škodu ve výši 70.000,- Kč.
Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.
Podle §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. jí byla stanovena zkušební doba v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Současně byl obviněné podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 (tří) let a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána k povinnosti zaplatit poškozené V. z. p. ČR, V., L., škodu ve výši 11.851,- Kč.
Obviněná napadla odsuzující rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 31 To 437/ 2003-177 ze dne 17. 3. 2004 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podala obviněná A. D. dne 16. 6. 2004 prostřednictvím svého obhájce dovolání. Nejvyššímu soudu České republiky bylo toto dovolání předloženo Okresním soudem v Liberci dne 17. 8. 2004.
Vzhledem k tomu, že dovolání nesplňovalo podmínky ustanovení §265h tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř., byl spis přípisem sp. zn. 11 Tdo 961/2004 ze dne 18. 8. 2004 vrácen prvoinstančnímu soudu bez meritorního rozhodnutí za účelem odstranění zjištěných nedostatků.
Předmětné dovolání bylo Okresním soudem v Liberci opětovně předloženo k rozhodnutí Nejvyššímu soudu České republiky dne 11. 11. 2004.
Obviněná opírá své dovolání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm.g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřuje v tom, že „soud při svém volném hodnocení celé události neposoudil záležitost po logické stránce věci“. Obviněná tvrdí, ostatně jak tvrdila v průběhu celého řízení, že automobil neřídila, nýbrž ho řídil její přítel J. D. Má za to, že důkazy založené do spisu jednoznačně neprokazují její vinu, a že během procesu vyvstalo mnoho pochybností týkajících se řízení vozidla. Argumentuje tím, že vozidlo neřídila, neboť má s řízením motorového vozidla prakticky nulovou zkušenost a v této souvislosti poukazuje na to, že ve vozidle seděli dva muži s řidičským oprávněním. Obviněná rovněž brojí proti tomu, že soud nevzal v úvahu výpovědi jejího druha J. D. a jejího bratra M. D. s odůvodněním, že jsou v určitém rozporu a tudíž nevěrohodné a konstatuje, že jejich výpovědi se nelišily v zásadních otázkách, ale pouze v určitých detailech, na které si už ani dnes s odstupem času plně nevzpomíná.
K rozporům ve výpovědi v přípravném řízení dovolatelka uvádí, že těmto výpovědím nepřikládala ona ani její přítel J. D. velkou pozornost a to proto, že přestupkové řízení bylo vedeno proti jejímu příteli a od jeho počátku vypovídali všichni shodně (i její bratr), tedy, že automobil v době nehody řídil J. D. a s tímto výsledkem také skončilo šetření u přestupkového řízení.
V petitu dovolání (viz doplnění dovolání - podání učiněné obhájcem obviněné dne 7.9.2004), obviněná navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a zrušení řízení mu předcházejícího.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněné vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Ten ve svém vyjádření ze dne 26. 7. 2004 učiněném ještě před doplněním dovolání uvádí, že obviněná v něm polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a současně konstatuje, že předmětné dovolání nesplňuje náležitosti dovolání ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. K tomu konkrétně uvádí, že v dovolání obviněné A. D. zcela absentuje odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., tzn. na dovolací důvod, který je obligatorní náležitostí obsahu dovolání. Na tomto místě státní zástupce upozorňuje na ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., podle něhož v případě, že dovolání obviněného podané jeho obhájcem nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů.
Za předpokladu, že dovolatelka prostřednictvím svého obhájce tak neučiní, navrhuje státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl.
V případě, že podané dovolání bude posuzováno jako bezvadné, činí státní zástupce alternativní návrh spočívající v odmítnutí dovolání obviněné A. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a to proto, že dovolatelka v něm uplatnila výlučně námitky skutkové povahy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako odvolacího soudu, kterým byla potvrzena vina obviněné A. D. a trest uložený jí rozsudkem soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.). Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. P. Š., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Liberci dne 16. 6. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. ř.
V dovolání musí být dále ve smyslu §265f odst. 1 trestního řádu uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu nebo §265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněná své dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
To však samo o sobě neznamená, že věcně tento dovolací důvod skutečně uplatnila. Platí totiž, že z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu, je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b trestního řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Právě tato situace přitom v daném případě bezezbytku nastala.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění, které učinil soud pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci uvedeného dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou, avšak není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jinak řečeno, cestou dovolání lze vytýkat jen právní vady ve vztahu k právní kvalifikaci skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem, a nelze vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout změny v tom, jak soud zjistil skutkový stav, a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení.
V posuzovaném dovolání obviněná A. D. neuplatnila žádnou námitku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to znamená námitku, že by uvedený skutek nenaplňoval zákonné znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a že by tento skutek byl po hmotně právní stránce nesprávně kvalifikován. Obviněná uplatnila pouze námitky, které směřovaly v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním soudu (celá její dovolací argumentace je založená na zpochybnění skutečnosti, kdo řídil osobní automobil v době nehody), proti tomu, jak hodnotily soudy provedené důkazy a jak při jejich provádění postupovaly (obviněná má za to, že daná trestní věc nebyla posouzena po logické stránce věci a veškeré důkazy založené do spisu prokazují její nevinu a dále poukazuje na to, že soud nevzal v úvahu výpovědi jejího přítele J. D. a jejího bratra M. D., neboť je považoval za nevěrohodné).
Těžištěm námitek obviněné jsou tedy výhrady proti nesprávnému posouzení výpovědí jejího druha J. D. a jejího bratra M. D. jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení, přičemž vytýká soudům to, že je nepovažovaly za věrohodné.
Tímto pojetím dovolání se obviněná ocitla mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ho pojala jako komplex skutkových námitek s cílem zvrátit to, jak soudy zjistily skutkový stav a dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů.
Lze tedy uzavřít, že obviněná sice formálně deklarovala zákonný dovolací důvod, ale uplatnila námitky, které ho obsahově nenaplňují. Takové dovolání není způsobilé být podkladem pro meritorní přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné A. D. bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman