ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1390.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1390/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2005 dovolání podané poškozeným L. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 2005, č. j. 3 To 90/2005-385, v trestní věci obviněného I. K., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 160/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 1. 2005, č. j. 31 T 160/2003-369, rozhodl v trestní věci obviněného I. K. tak, že podle §30 tr. ř. a §31 odst. 1 tr. ř. není JUDr. S. F. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 160/2003. Proti tomuto usnesení podal poškozený L. P. stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 2. 2005, č. j. 3 To 90/2005-385, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Poškozený L. P. podal proti posléze uvedenému usnesení krajského soudu prostřednictvím advokáta JUDr. J. Š., určeného mu podle ustanovení §18 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších právních předpisů, včas dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. s tím, že v posuzované věci se jedná „… o pravomocné usnesení ve věci samé, a to o postoupení věci jinému orgánu.“ Dovolací důvody jsou podle dovolatele dány „… ustanovením §265b, odst. 1, písm. f) a g) trestního řádu, když bylo rozhodováno o postoupení věci jinému orgánu a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“ Tyto důvody dovolání jsou pak konkretizovány tvrzením, že „… soudkyně Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. F., ale i ostatní soudci J. k. by měli být vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení …“, a to poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v trestní věci dovolatele vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 35/2003, v níž je dovolatel trestně stíhán mimo jiné pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., zrušil v rámci dovolacího řízení pravomocná odsuzující rozhodnutí jak Vrchního soudu v Praze, tak Krajského soudu v Českých Budějovicích. Opětovně se také domáhá, aby nadřízený soud postupem podle §25 trestního řádu odňal věc příslušnému soudu (tj. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) a přikázal ji jinému soudu téhož druhu a stupně. V této souvislosti dovolatel zmiňuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 8 Ntd 5/2005, kterým bylo rozhodnuto tak, že trestní věc sp. zn. 31 T 160/2003 se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích neodnímá. V závěru pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a buď uložil příslušnému soudu věc znovu projednat a rozhodnout, anebo aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se podává, že dovolání poškozeného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, a proto se navrhuje jeho odmítnutí postupem podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v této věci jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §265a tr. ř. Podle odstavce prvního tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V odstavci druhém citovaného ustanovení pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Je jím:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Dovolání poškozeného L. P. směřuje proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu druhého stupně, jímž byl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnut jeho opravný prostředek (stížnost) proti usnesení okresního soudu jako soudu prvního stupně, který učinil rozhodnutí o vyloučení soudce ve smyslu ustanovení §30 a §31 odst. 1 tr. ř.
S ohledem na výše uvedený výčet rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, je zřejmé, že rozhodnutí o vyloučení soudce mezi taková rozhodnutí nepatří. V této souvislosti lze připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Napadené usnesení mezi nimi uvedeno není.
Pokud dovolatel přípustnost dovolání opíral o ustanovení §265a odst. 2 písm. d) tr. ř., tak ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že dovolání je přípustné proti „…usnesení o postoupení věci jinému orgánu.“ Rozhodnutí o vyloučení soudce takovým usnesením nepochybně není. Za usnesení o postoupení věci, jež zákon pokládá za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř., lze pokládat jen rozhodnutí soudu učiněná podle §188 odst. 1 písm. b), §222 odst. 2, §257 odst. 1 písm. b), §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., jimiž je trestní věc postoupena jinému orgánu (tj. orgánu, který není orgánem činným v trestním řízení) příslušnému k jejímu projednání a rozhodnutí, a to proto, že skutek, který je předmětem trestního stíhání není žádným trestným činem, ale mohl by být posuzován jako např. přestupek, kárné provinění atd. Z toho vyplývá, že usnesením o postoupení věci jinému orgánu ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. není např. usnesení o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu /např. podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., §222 odst. 1 tr. ř./, či rozhodnutí o odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění dovolání zmínil výše již citované usnesení Vrchního soudu v Praze, který postupem podle §25 tr. ř. neodňal posuzovanou trestní věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích a nepřikázal ji jinému soudu. Pokud snad dovolatel opodstatňoval přípustnost dovolání tímto rozhodnutím vrchního soudu (byť dovolání výslovně směřovalo jen proti výše již citovanému rozhodnutí o vyloučení soudce), tak, s ohledem na výše uvedené, i ve vztahu k tomuto rozhodnutí platí, že se nejedná o rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Nejedná se tedy ani o usnesení o postoupení věci jinému orgánu ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. , jak bylo výše již rozvedeno, a navíc se nejedná ani o rozhodnutí učiněné soudem ve druhém stupni ve smyslu zákonného požadavku ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.
Poněvadž Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž zákon dovolání nepřipouští, tak jen pro úplnost lze dodat, že poškozený není osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu ustanovení §265d tr. ř.
Podle §265d odst. 1 tr. ř. je totiž okruh osob oprávněných k podání dovolání vymezen tak, že dovolání může podat pouze nejvyšší státní zástupce (na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu) a obviněný. Žádná další osoba toto oprávnění nemá, což platí i o poškozeném. Proto v případě, že by dovolání poškozeného směřovalo proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle §265a odst. 1, 2 tr. ř. přípustné, bylo by nutno jej odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Na případ dovolání podaného poškozeným se nevztahuje postup předpokládaný ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., který se uplatní jen ohledně dovolání (resp. podání) učiněného obviněným, popř. osobami oprávněnými za něho v jeho prospěch dovolání podat. Dovolání podané poškozeným je tedy nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. V posuzované věci však takový postup nebyl namístě, když nebyly vůbec splněny podmínky přípustnosti dovolání, což zakládá již důvod odmítnutí takového dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání poškozeného L. P. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík