ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1451.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1451/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2005 o dovolání, které podal obviněný F. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 540/2004 ze dne 26. 7. 2004 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 10/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku č. j. 1 T 10/2004-175 ze dne 7. 4. 2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 To 540/2004 ze dne 26. 7. 2004 uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od začátku června 2003 do 6. 7. 2003 ve V. v M., okr. Š., kde vykonával trest odnětí svobody, ve třech případech na cele, na oddělení požadoval po spoluodsouzeném R. K., vyprání oblečení, a když v prvních dvou případech mu toto K. odmítl, tak mu vyhrožoval, že pokud mu oblečení nevypere, že mu rozbije držku, avšak k napadení K. nedošlo a následně dne 6. 7. 2003 kolem 14:30 hodin, kdy vyprání oblečení požadoval po K. potřetí a K. mu toto opět odmítl, tak mu začal vyhrožovat, že pokud mu oblečení nevypere, že mu rozbije držku, při tomto vyhrožování chytil K. pod krkem a začal ho škrtit, vyhrožoval, že ho uškrtí, že ho vyhodí z okna, přičemž v dalším napadání K. mu zabránili další odsouzení, kteří ho od K. odtrhli, a v důsledku tohoto napadení R. K. utrpěl mnohočetné drobné pohmožděniny na krku a popáleninu pravé dlaně, neboť když se D. bránil, tak se pravou dlaní opřel o rozpálený vařič; tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a jejich léčení bylo ukončeno dne 17. 7. 2003.
Za to byl obviněný F. D. odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu odvolání podaného obviněným přezkoumal tento rozsudek i řízení mu předcházející Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jenž svým usnesením sp. zn. 2 To 540/2004 ze dne 26. 7. 2004 postupem podle §256 trestního řádu odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl příslušnému státnímu zastupitelství doručen dne 23. 8. 2004, obviněnému a jeho obhájci dne 25. 8. 2004.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podal obviněný F. D. dne 18. 10. 2004 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) trestního řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (skutková podstata předmětného trestného činu nebyla podle jeho názoru naplněna) a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (odvolací soud se podle názoru dovolatele nesprávným způsobem vypořádal s jednotlivými námitkami uvedenými v odvolání).
Obviněný opakuje v podaném dovolání námitky uplatněné již v odvolacím řízení a brojí proti způsobu, jak se s nimi vypořádal prvoinstanční i odvolací soud.
V této souvislosti dovolatel namítá, že výpověď svědků z řad spoluodsouzených je v rozporu s výpovědí svědků z řad příslušníků V. s. a zdůrazňuje, že nikdo z pracovníků věznice ani z konkrétně označených svědků neuvedl, že by motivem jakéhokoliv incidentu mezi ním a poškozeným K. mělo být nucení poškozeného k úsluhám a vyhrožování za nesplnění těchto úsluh.
V dalším poukazuje dovolatel na to, že ani z kázeňského rozhodnutí týkajícího se jeho osoby nevyplývá, že by mělo dojít k jednání, které by naplňovalo skutkové znaky trestného činu vydírání. V tomto kontextu má obviněný za to, že v průběhu řízení bylo porušeno ustanovení §212 trestního řádu a soud se tak dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.
V závěru dovolání vytýká obviněný soudu, že se nezabýval věrohodností svědků z řad spoluodsouzených, nezohlednil skutečnost, že část spoluodsouzených ve svědeckých výpovědích naznačila, že trestní oznámení na něj, tzv. petice, byla sepsána účelově. Podle tvrzení dovolatele soud rovněž nepřihlédl k jeho prohlášení, že se spoluodsouzenými měl konflikty, pramenící z toho, že je zastihl při „fetování“ a oni ho obtěžovali homosexuálními praktikami. Podle názoru dovolatele měl soud z moci úřední obstarat důkazy k věrohodnosti svědků z řad spoluodsouzených (výpisy z rejstříku trestů, hodnocení věznice) a na základě těchto skutečností pak dovozuje pochybnosti o správnosti skutkových zjištění (§258 odst. 1 písm. c) trestního řádu).
Podle dovolatele je v dané trestní věci zřejmé, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou, rozsudek soudu je částečně nejasný a za této situace tudíž neměl odvolací soud podané odvolání zamítnout, ale měl napadený rozsudek zrušit podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu a buď nově rozhodnout o věci samé po doplnění dokazování nebo věc vrátit prvoinstančnímu soudu.
Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve svém vyjádření uvedl, že obviněný uplatňoval stejné námitky již v rámci odvolání a má za to, že dovolatel mylně vykládá obsah deklarovaných dovolacích důvodů, přičemž je opírá jen o takové výhrady, jimiž by tyto důvody naplněny nebyly.
Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu směřují uplatněné námitky podle názoru státního zástupce do oblasti skutkových zjištění a nevytýkají meritornímu rozhodnutí žádné porušení právních norem.
Stejně tak druhý deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu není podle mínění státního zástupce podepřen žádným argumentem svědčícím pro nesplnění procesních podmínek pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání, jež obecně stanoví §263 trestního řádu a dovolatelova námitka, že odvolací soud nepostupoval podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu, nepostihuje procesní postup odvolacího soudu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o tom, zda je či není třeba rozhodnout podle citovaných ustanovení spadá do oblasti právního hodnocení postupu soudu prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že výhrady dovolatele se míjejí jak s deklarovanými důvody dovolání, tak i s dalšími důvody stanovenými trestním řádem pro tento mimořádný opravný prostředek, státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c trestního řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako odvolacího soudu, kterým byla potvrzena vina obviněného F. D. i trest uložený mu soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) trestního řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. B. Ž., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 trestního řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Šumperku dne 18. 10. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e trestního řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu nebo §265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 trestního řádu).
Obviněný F. D. poukazuje v prvém případě na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 trestního řádu, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu.
Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, a se kterými se soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud shledal, že většinu námitek dovolatele je nutno považovat za námitky skutkového charakteru . Jde o výhrady obviněného ohledně průběhu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Podle obviněného se nalézací soud dostatečně nevyrovnal s výpověďmi ostatních spoluodsouzených a příslušníků V. s., které jsou v přímém rozporu s výpovědí svědka P. a svědka P.
Námitkami skutkového charakteru jsou rovněž námitky obviněného, že se soud nezabýval věrohodností svědků ani důvody podání trestního oznámení na obviněného, či skutečností, že vztahy mezi obviněným a ostatními spoluodsouzenými byly konfliktní, stejně tak jako tvrzení obviněného, že soud se důsledně nevypořádal s jeho obhajobou.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že v dané trestní věci nebyla naplněna skutková podstata trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., neboť z jeho výpovědi nevyplynulo, že by poškozeného R. K. násilím či pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy k něčemu nutil. I tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a soudy obou stupňů bylo nepochybně prokázáno, že obviněný poškozeného násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, tedy aby pro něj prováděl neoprávněné úsluhy v podobě vyprání oblečení. Obviněný F. D. tak svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a jednání obviněného tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 1 T 10/2004-175 ze dne 7. 4. 2004, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Na základě skutečností rozvedených ve shora uvedených odstavcích lze tedy uzavřít, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy obou stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Pokud jde o druhý dovolací důvod, který obviněný označil ve svém podání, tedy důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, tento dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný uplatnil první alternativu tohoto důvodu dovolání, neboť uvedl, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Z obsahu spisového materiálu je však zřejmé, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného F. D. po přezkumu provedeném v souladu s požadavky platné právní úpravy a obviněný nebyl zbaven možnosti přístupu k druhé instanci, jak předpokládá zákonná úprava první alternativy citovaného dovolacího důvodu. Nad rámec dovolání pak Nejvyšší soud pouze dodává, že žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu nebyl shledán ani v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, tudíž v dané věci nebyla naplněna ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b trestního řádu, a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman