ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1484.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1484/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2005 o dovolání, které podal obviněný V. S., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 200/2005 ze dne 9. 6. 2005 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 154/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 154/2004 ze dne 30. 3. 2005 uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., jehož se dopustil tím, že společně s dalšími obviněnými G. A. a S. I. dne 26. 12. 2004 kolem 17:30 hod. v P., nám. R. vyhrožoval A. Č. – pracovníku bezpečnostní služby směnárny, že ho usmrtí, použije proti němu nože nebo střelné zbraně, a to proto, že A. Č. v rámci svého pracovního zařazení je vykazoval od prostor směnárny, kde obtěžovali zákazníky a přesvědčovali je, aby provedli směnu valut s nimi, případně ještě se dvěma neztotožněnými bulharsky hovořícími muži, a nikoli ve směnárně.
Za to byl obviněný V. S. odsouzen podle §197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 (osmnácti) měsíců.
Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze svým usnesením sp. zn. 61 To 200/2005 ze dne 9. 6. 2005 podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 16. 9. 2005 dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že jeho jednání není trestným činem, neboť se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil.
Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud se v podstatě ztotožnil se závěry prvoinstančního soudu, aniž se řádně vypořádal s argumenty, které byly uvedeny v jeho odvolání.
V dalším se pak obviněný dovolává svědeckých výpovědí svědků P. a H., kteří nemohli k věci nic vypovědět, neboť dorazili na místo dodatečně a výpovědi svědkyně J., která podle názoru dovolatele podporuje jeho obhajobu. Obviněný má za to, že jediným důkazem svědčícím proti němu je výpověď svědka A. Č., kterou pak v dalším zpochybňuje a považuje ji za nevěrohodnou. Důkazní situaci označuje za „tvrzení proti tvrzení“, a proto měly soudy obou stupňů vycházet při rozhodování ze zásady „in dubio pro reo“. V další části svého dovolání obviněný uvádí, že jím navrhovaná rekognice provedena nebyla a tvrdí, že odvolací soud dezinterpretoval jeho odvolací námitku týkající se výslechu svědkyně J. V této souvislosti rozebírá její svědeckou výpověď, která vyzněla dle úvahy dovolatele v jeho prospěch a tvrdí, že váha této svědecké výpovědi byla účelově potlačena.
V petitu dovolání proto obviněný navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 200/2005 ze dne 9. 6. 2005, jakož i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 154/2004 ze dne 30. 3. 2005 zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně, aby dovolací soud sám rozhodl ve věci tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
Obviněný byl poté přípisem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2005 ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu vyzván, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy odstranil vady dovolání.
Dovolatel takto učinil svým podáním ze dne 17. 10. 2005, v němž objasnil, že dovolání primárně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu a neztotožňuje se s názorem, že rozhodnutím ve věci samé je toliko rozhodnutí soudu prvé instance. I když v podaném dovolání uvedl, že ho podává proti rozhodnutí odvolacího soudu, připomíná, že v textu dovolacího návrhu hovoří o napadení obou rozhodnutí a o návrhu na jejich zrušení, neboť jsou postižena stejnými vadami.
Nesprávné právní posouzení skutku opětovně spatřuje obviněný v tom, že se trestného činu nedopustil a domnívá se, že dovolací soud může postupovat při posouzení této základní hmotně právní otázky odlišně od soudů obou instancí.
V ostatním odkazuje dovolatel na své původní podání ze dne 15. 9. 2005.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a formálně namítá, že skutek, jímž byl dovolatel uznán vinným není trestným činem, ve skutečnosti však vychází z odlišných skutkových okolností než jaké zjistil nalézací soud. Dovolání tak fakticky směřuje proti neúplnému dokazování a proti hodnocení provedených důkazů.
Z výše uvedených důvodů proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Obviněný V. S. uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění, která učinil soud pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci uvedeného dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jinak řečeno, cestou dovolání lze vytýkat jen právní vady ve vztahu k právní kvalifikaci skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem, a nelze vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout změny v tom, jak soud zjistil skutkový stav, a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení.
V posuzovaném případě byl předmětem právního posouzení skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. S. společně s dalšími dvěma obviněnými vyhrožoval pracovníku bezpečnostní služby směnárny, že ho usmrtí, použije proti němu nože nebo střelné zbraně, a to proto, že tento pracovník je v rámci svého pracovního zařazení vykazoval od prostor směnárny, kde obtěžovali zákazníky. V takto zjištěném skutku soudy spatřovaly znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák.
V podaném dovolání obviněný V. S. neuplatnil žádnou námitku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, to znamená námitku, že by uvedený skutek nenaplňoval zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a že by tento skutek byl po hmotně právní stránce nesprávně kvalifikován. Obviněný uplatnil velmi obsáhlé a podrobně zpracované námitky, které směřovaly v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak hodnotily provedené důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly, a proti tomu, že neprovedly některé další důkazy v souladu s jeho návrhy (např. neprovedení navrhované rekognice).
Těžištěm námitek obviněného byly jeho výhrady proti výpovědi svědka A. Č., jehož výpověď považovaly soudy za věrohodnou a opřely o ni svá skutková zjištění a námitky týkající se údajného podcenění a bagatelizování výpovědi svědkyně J.
Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť ho pojal jako komplex skutkových námitek s cílem zvrátit to, jak soudy zjistily skutkový stav, a dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů.
Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Takové dovolání není způsobilé být podkladem pro meritorní přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman