ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.336.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 336/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 o dovolání obviněné L. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, č. j. 61 To 542/2003-477, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 60/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. října 2003, sp. zn. 31 T 60/2003, byla obviněná uznána vinnou trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a rovněž trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se výše uvedených trestných činů dopustila tím, že společně s obviněným J. Z. v přesně nezjištěném období do jejich zadržení, tj. 17. října 2002, disponovali v bytě obviněného J. Z. v P., S., kde společně přebývali, razítky lékařů MUDr. J. R., MUDr. J. H., MUDr. Š. B., MUDr. J. P., MUDr. Z. V., MUDr.T. D. a rovněž 1. L. f. UK FTN P., aby následně prostřednictvím padělaných lékařských receptů mohly být vybírány léky, jako např. tablety kodeinu, korylan s účinnou látkou kodein, rohypnol, solutan-prekurzor pervitinu, tedy opiáty a psychotropní látky; obviněná L. M. pak byla nápomocna obviněnému J. Z. v jeho drogových distribučních aktivitách konkretizovaných ve zbývající výrokové části rozsudku (bod I.) nejméně tím, že lékařské recepty výlučně sama vyhotovovala a činnosti obviněného si byla dobře vědoma nejméně od začátku roku 1999.
Za tuto trestnou činnost byla obviněná odsouzena podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30ti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Výrok o trestu byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 132/2002 z 30. června 2003, kterým byla odsouzena za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a, b) tr. zák. byl obviněné uložen trest propadnutí věci, tj. padělaných razítek na jména MUDr. Š. B., MUDr. J. H., L. f. UK FTN, 7 vyplněných receptů vč. všech prázdných tiskopisů.
Proti uvedenému rozsudku podali obviněná a spoluobviněný J. Z. odvolání.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 61 To 542/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku o trestu propadnutí věci - tří platebních karet ohledně obviněného J. Z. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání obviněné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná včas dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. A. C., a to proti druhé a třetí větě výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 61 To 542/2003, ve znění: „Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen“ a „Podle §256 tr. řádu se odvolání L. M. zamítá“. Uvedla v něm, že uvedené dva výroky jsou dovoláním napadány v plném rozsahu. Dovolání přitom podala z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho důvodem ve smyslu ustanovení §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu je dle dovolatelky skutečnost, že rozhodnutí Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Trvá v něm na tom, že jak soud I. tak i soud II. stupně nevzal v úvahu pro ni významnou skutečnost, že s obviněným J. Z. sdílela společnou domácnost až od roku 2002 a nikoli dříve, jak tvrdila svědkyně V. Dle dovolatelky tím soud porušil ustanovení §218 tr. řádu, neboť přestože bylo tuto okolnost nutné objasnit, nepřipustil doplnění důkazů výslechem dovolatelkou navržených svědků S., L., P. a zejména matky dovolatelky J. A. Dovolatelka poukazuje na to, že soud při odsouzení vycházel zejména z nevěrohodné výpovědi svědkyně V., která přiznává, že je sama drogově závislá od roku 1995. Vznáší dále výhradu k tomu, že soud nepřihlédl u trestného činu poškozování cizích práv k tomu, že žádný z lékařů nebyl schopen konkretizovat svoji újmu na právech tak, jak ji má na mysli ust. §209 tr. zák. Dovolatelka tvrdí, že žádná vážná újma na právech lékařů jednáním obviněných způsobena nebyla.
Pro uvedené se domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, sp. zn. 61 To 542/2003, ve výroku druhé a třetí věty v celém rozsahu, jakož i vrácení věci k projednání soudem I. stupně.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k předmětnému dovolání uvedl, že pokud dovolatelka v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá, že soud chybně vyhodnotil svědeckou výpověď svědkyně V., popř. v rozporu s ustanovením §218 tr. řádu nedoplnil dokazování výslechem dovolatelkou navrhovaných osob, je možno konstatovat, že v tomto směru dovolání nekoresponduje s jím zvoleným dovolacím důvodem a pokud by uplatnila dovolání pouze z tohoto důvodu, bylo by namístě dovolání odmítnout postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Dle státního zástupce obviněnou uplatněný důvod dovolání však obsahově naplňuje její námitka spočívající v absenci znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. K naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je dle státního zástupce a ve smyslu ustálené judikatury vyžadováno jednak způsobení vážné újmy na právech (např. v oblasti rodinných, pracovních a jiných), jednak existence jednání, které má povahu jednání podvodného, spočívajícího v uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu. Zda jde skutečně o vážnou újmu na právech, je nutné zvažovat ve vztahu ke všem relevantním okolnostem konkrétního případu, zejména s ohledem, o jaké právo či práva se jednalo, jaká byla povaha a intenzita konkrétní újmy způsobené na tomto právu či právech a jaké důsledky to mělo pro poškozeného. Státní zástupce upozorňuje, že v tomto směru soud učinil skutková zjištění, z nichž se podává, že mnozí shora uvedení lékaři se cítili subjektivně poškozenými, což odůvodnili vysvětlením systému bonifikací limitů, které jsou spojeny s předepisováním léků toho druhu, přičemž jednání obviněných bylo způsobilé tyto bonifikace a limity ohrozit. Ve vyjádření se dále uvádí, že nelze přehlédnout, že obvinění při vybírání evidovaných léků byli „ukryti“ za jmény lékařů, kteří s předepisováním těchto léků neměli nic společného, přičemž k těmto neoprávněným výběrům léků zneužívali razítek se jmény konkrétních lékařů, jak správně podotkl nalézací soud. Státní zástupce považuje za nepochybné, že obviněná svým jednáním uvedla v omyl pracovníky konkrétních lékáren a vážnou újmu na právech konkrétních lékařů způsobila především ohrožením systému bonifikací a limitů spojených právě s předepisováním léků toho druhu, které do příslušných tiskopisů neoprávněně napsala.
Státní zástupce v závěru svého vyjádření konstatuje, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání a navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněné L. M. je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu/, neboť napadá pravomocné usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest; dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/. Podle §265h odst. 1 tr. řádu Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud I. stupně vyzval dovolatelku k odstranění vad, přičemž tato dovolání ve stanovené lhůtě doplnila.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Po přezkoumání Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů.
Obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek tak, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Nelze proto v rámci uvedeného dovolacího důvodu úspěšně namítat, že skutková zjištění jsou nesprávná, neúplná, že důkazy soudy nesprávně zhodnotily nebo, že je třeba provést důkazy další.
V posuzovaném případě dovolatelka uplatnila dílem námitky, které směřovaly proti skutkovým zjištěním obou soudů a proti tomu, jak byly hodnoceny provedené důkazy (námitka nevěrohodnosti výpovědi svědkyně V.), resp. proti tomu, že nebylo uvěřeno tvrzením, která prezentovala v rámci své obhajoby, případně vůči skutečnosti nevyhovění jejím návrhům na dokazování. Tyto námitky svým obsahem ale nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiný dovolací důvod. Pokud by bylo dovolání podáno pouze na základě těchto námitek, bylo by namístě jej odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Veden uvedenou interpretací dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, omezil se proto Nejvyšší soud toliko na tu námitku obsaženou v dovolání, dle níž u trestného činu poškozování cizích práv žádný z lékařů nebyl schopen konkretizovat svoji újmu na právech tak, jak ji má na mysli ust. §209 tr. zák., a tedy žádná vážná újma na právech lékařů jednáním obviněných způsobena nebyla. Jinými slovy vyjádřeno, Nejvyšší soud se omezil toliko na přezkum otázky, naplnila-li obviněná svým jednáním dle skutkových zjištění nalézacího soudu, akceptovaných soudem odvolacím, znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Dle uvedeného ustanovení tr. zák. se trestného činu poškozování cizích práv dle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.
Ve smyslu ustálené judikatury, jakož i stanovisek odborné literatury vážnost újmy na právech nutno posuzovat s ohledem k okolnostem konkrétního případu, zejména pak se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný.
Obvodní soud pro Prahu 4, jakož i Městský soud v Praze při interpretaci pojmu vážné újmy na právech, obsaženého v zákonném vymezení skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv, plně respektoval výše uvedená interpretační a aplikační hlediska dopadající na ustanovení §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud ve shodě s právními závěry nalézacího i odvolacího soudu proto pouze poukazuje na důsledky plynoucí ze skutkových zjištění nalézacího soudu, dle nichž se dotčení lékaři cítili subjektivně poškozenými, jelikož jednání obviněných bylo způsobilé ohrozit bonifikace a limity při předepisování léků; další relevantní okolností posouzení naplnění předmětného znaku skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv je zneužití razítek se jmény konkrétních lékařů k neoprávněným výběrům léků.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněné správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 28. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman