ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.399.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 399/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2005 dovolání podané obviněnou J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 8 To 356/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 67/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 39 T 67/2002, byla J. H. uznána vinnou trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Této trestné činnosti se podle zjištění obvodního soudu měla dopustit tím, že dne 20. 1. 2002 kolem 16.45 hodin v P. na zastávce tramvaje V. jako řidička tramvaje č. 26 po předchozí slovní rozepři uhodila pěstí do levé části obličeje E. B., čímž jí způsobila pohmoždění levé části spánkové krajiny s podlitinou pod levým okem a vyhodila jí deštník z tramvaje, který zlomila.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 8 To 356/2004, podle §258 odst. 1 písm. a), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu napadeného rozsudku. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnou odsoudil podle §202 odst. 1, §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 2 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody ve výměře jednoho týdne. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněné a její obhájkyni dne 17. 12. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dne 16. 12. 2004.
Proti shora citovanému rozsudku městského soudu podala obviněná dne 15. 2. 2005 prostřednictvím obhájkyně dovolání. Jako důvod dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že od samého počátku trestního stíhání trvá na tom, že se nedopustila žádného protizákonného jednání. Naopak, byla to svědkyně E. B., která ji napadla v tramvaji. Dále pak popsala svoji verzi průběhu skutku. Poukázala na nepravdivost výpovědi svědkyně B. a na rozpory a nevěrohodnost výpovědí svědkyň M. a B., ze kterých nalézací soud vycházel. Naopak nesprávně soud neuvěřil svědkyni B., která potvrzovala její výpověď. Je přesvědčena, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a přesvědčivě nevysvětlil, proč uvěřil výpovědím osob, které svědčily proti ní a nikoli její výpovědi a výpovědi svědkyně svědčící v její prospěch. Dále poukázala na možnost doplnění dokazování o výslech nového svědka. Na základě uvedeného má zato, že v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů soud dospěl i k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání a uznal ji vinnou, ačkoli se žádného trestného jednání nedopustila. Nezabýval se otázkou stupně společenské nebezpečnosti jejího jednání, kterým se pouze bránila napadení cestující při řízení tramvaje.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek městského soudu podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1, §226 písm. a) tr. ř. ji obžaloby zprostil, případně po zrušení napadeného rozsudku věc podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal nalézacímu nebo odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že v posuzovaném případě obviněná uplatnila výhradně námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Neuplatnila žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, který zjistil nalézací soud a ze kterého vycházel i odvolací soud. Pokud obviněná v návaznosti na své skutkové námitky vytkla, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce, nejde o právní námitku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože tato námitka není vázána ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale k jinému skutkovému stavu. Obviněná dovoláním totiž sledovala změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení. Takto pojaté námitky však nekorespondují s citovaným dovolacím důvodem. Obviněná jej tak sice formálně deklarovala, ale uplatnila námitky, které jej obsahově nenaplňují. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné a zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Přitom z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněná v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu dovolání však napadá hodnocení provedených svědeckých výpovědí a její výpovědi a z nich vyplývající skutková zjištění soudů. Od těchto námitek pak odvozuje vlastní skutkovou verzi, která soudy nebyla vzata v úvahu.
Obviněná tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas s provedeným dokazováním, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu činu, jakožto okolností významných pro posouzení obligatorních znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu a jeho subjektu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatelka nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od jí deklarovaných možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
K části dovolání, kde obviněná poukazuje na možnost provedení nového, dříve neznámého důkazu, a to svědeckou výpovědí J. Ž., Nejvyšší soud musí konstatovat, že taková okolnost nezakládá žádný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř., avšak může být důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §277 an. tr. ř.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch