ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.472.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 472/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2005 o dovolání podaném obviněným P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 2003, sp. zn. 7 To 402/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 98/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. září 2003, sp. zn. 2 T 98/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené C. T., s.r.o. částku 197.600,- Kč.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný takto kvalifikované trestné činnosti měl dopustit tak, že dne 27. května 1999 v D. B. , okr. V., uzavřel se společností C. T., s.r.o. Praha, zastoupenou Ing. M. B., fiktivní smlouvu o koupi nábytkové sestavy třešeň - masiv v hodnotě 260.000,- Kč s tím, že nábytek bude splácet do 1. května 2001 a dále s tím, že na jeho ceně současně uhradil 78.000,- Kč, přičemž téhož dne podepsal také dodací list vystavený R. G. přesto, že žádný nábytek nepřevzal, a proto ho ani splácet nehodlal, čímž společnosti C. T., s.r.o., způsobil škodu ve výši 197.600,- Kč, neboť tuto částku měl na ceně nábytku ve splátkách uhradit, když Ing. M. B. a R. G. jsou stíháni v jiné věci, protože společnost C. T., s.r.o., uhradila firmě R. G. částku 178.068,- Kč po odpočtu částky 92.932,- Kč jako vzájemného zápočtu akontace a dalších poplatků souvisejících s uzavřením smlouvy.
Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání. Uvedl v něm, že od počátku je trestné stíhání vedeno a opírá se o ničím nepodložené úvahy orgánů činných v trestním řízení včetně samotného soudu, že obviněný trestný čin spáchal. Podle odvolatele okresní soud nevyhodnotil všechny provedené důkazy svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného a namítl nesprávnost úvah vztahujících se k R. G. a dovozujících nemožnost vyrobení a dodání nábytku. Odvolatel dále poukázal na to, že nábytek mu byl skutečně dodán a soud se ani nezabýval okolností, že samotná kupní smlouva obsahuje ustanovení, dle něhož je dokladem o předání a převzetí prodávané movité věci samotná kupní smlouva a dodací list je tedy nadbytečný a toliko duplicitně potvrzuje již smlouvou stvrzené. Za této situace podle názoru odvolatele soud nemůže v případě, že je v důkazní nouzi, tuto nahrazovat přesvědčením, domněnkou, a nemůže obviněnému přičítat i to, že ve věci nikdy nevypovídal, pokud to zákon umožňuje. Vycházeje z takto vyloženého odůvodnění odvolání navrhl postup podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. řádu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 7 To 402/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Uvedl, že pokud jde o výrok o vině, okresní soud provedl všechny potřebné a pro posouzení věci nezbytné důkazy, které posléze odpovídajícím způsobem vyhodnotil. Vycházel nejen z výpovědi obviněného, který u hlavního líčení trestnou činnost popřel, ale převážně z důkazů listinných, neboť svědci G., Ing. B. a J. využili svého oprávnění a odepřeli vypovídat. Své závěry pak okresní soud stručně, ale výstižně, přehledně a přezkoumatelně shrnul a vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Z těchto důvodů považoval krajský soud skutková zjištění, která okresní soud na podkladě provedeného dokazování učinil a vyúsťující ve výrok o vině obviněného, za správná a úplná a v tomto směru na příslušnou část rozsudku odkázal. K odvolacím námitkám obviněného dodal, že úvahy okresního soudu nejsou nepodloženými domněnkami, ale prokázanými skutečnostmi a co se týče samotné kupní smlouvy a jejího článku III. o místu plnění (č. l. 16 spisu), takovéto ujednání ze smlouvy skutečně vyplývá a jako takové zpochybňováno není, nicméně z důvodů rozvedených v rozsudku je důvodně celá kupní smlouva považována za smlouvu fiktivní a jelikož nábytek v takovém rozsahu nemohl být dodavatelem R. G. ani vyroben a dodán, nemohl být ani kupujícímu předán. Učiněná skutková zjištění pak odůvodňovala učinit okresnímu soudu závěr o vině obviněného, přičemž těmto zjištěním odpovídá i právní posouzení věci jakožto trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o trestu, v němž má základ i adhezní výrok podle §228 odst. 1 tr. řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. M. dne 31. března 2003 prostřednictvím svého advokáta dovolání z důvodů uvedených v §265 odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu.
Dovolatel spatřuje naplnění uvedených dovolacích důvodů v tom, že skutek, jehož se měl dopustit, jak je uveden v pravomocném rozsudku nalézacího soudu, se nikdy popisovaným způsobem nestal. Dovolatel popisuje sled událostí tak, že dne 27. května 1999 uzavřel se společností C. T., s.r.o. Praha, kupní smlouvu o koupi sestavy nábytku třešeň – masiv, zaplatil příslušnou akontaci a první splátku (později i další tři splátky), převzal předmět kupní smlouvy, v den jejího podpisu podepsal příslušný dodací list, předmět kupní smlouvy byl uložen v garáži, tato byla ale zničena povodní, přičemž garáž nebyla pojištěna. Posléze se dovolatel dostal do finančních potíží a nemohl splácet a nesplácel. Dovolatel namítá, že v rámci dokazování u hlavního líčení nebyl proveden žádný důkaz prokazující naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu dle ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. Polemizuje v otázce dokazování i s odůvodněním usnesení odvolacího soudu, zejména s těmi částmi, ve kterých odvolací soud hodnotí závěry nalézacího soudu a s částí, ve které odvolací soud uvádí, že obviněný vytýkané jednání spáchal s úmyslem přímým, neboť si musel být vědom při podpisu smlouvy a dalších dokumentů, že tyto dokumenty jsou fiktivní a slouží jako prostředek k získání finanční částky v hotovosti. Dovolatel upozorňuje, že nepochybnost jeho jednání, a to v úmyslu přímém není nijak přiblížena, či osvětlena a toliko se uvádí, že jednání si musel být vědom. Namítá dále, že jak soud nalézací tak i soud odvolací přistupoval k odsouzení bez jediného důkazu, že skutkový děj vyplynul a je prokazován zejména řadou listinných důkazů obsažených ve spise, čímž dle dovolatele navozuje domnění, že ve věci je řada důkazů svědčících o jeho vině. Domnívá se, že je tomu právě naopak a soud důkazní nouzi nahrazuje toliko subjektivním přesvědčením, které přesahuje rovinu hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Dovolatel k odůvodnění odvolacího soudu, v němž soud uvedl, že R. G. (fyzická osoba, jež vyrobila předmětný nábytek) v místě - obci T., okr. N. J. žádnou nábytkářskou firmu, kde by zaměstnával pracovníky, neprovozuje a za obytným domem je pouze zděný přístavek a není technicky možné, aby v něm byla umístěna dílna. Dovolatel k tomu uvedl, že z živnostenského rejstříku a z registru ekonomických subjektů vyplývá, že R. G. se zabýval a zabývá „Výrobou ostatních výrobků ze dřeva“. To, že jmenovaný nebyl v seznamu OSSZ v N. J. ani v seznamu zaměstnavatelů veden, dovolateli při podpisu smlouvy nebylo známo, což je ale podle jeho názoru ve vztahu k předmětné věci irelevantní. Dovolatel dále oponuje nalézacímu soudu, který uvedl, že je nepochybně prokázáno, že nábytek, který měl být dodán, nikdy neexistoval, neboť dodavatel se výrobou nábytku fakticky ani nezabýval a navíc skutečnost, že nábytek byl dodán ve stejný den, kdy byla kupní smlouva podepsána není u nábytku v tak vysoké hodnotě pravděpodobná, neboť je zřejmé, že by musel být vyroben na zakázku (dle dodacího listu se jednalo o vybavení restaurace). Dovolatel tvrdí, že uvedené konstatování nalézacího soudu, jež se váže k projednávané věci, podle jeho názoru nepostačuje k vydání napadeného rozhodnutí. Namítá, že nalézací soud nezajistil důkazy, jež by potvrzovaly či vyvracely okolnost, že předmětný nábytek mu byl dodán. Považuje za subjektivní úvahu polemiku soudu o skutečnosti, že nábytek nebyl dodán, a to když uvádí, že je nepravděpodobné, aby tomu bylo jinak. Dovolatel rovněž považuje za subjektivní úvahu soudu, která není ničím objektivně podložená, že byla podepsána fiktivní smlouva a podle jeho mínění pravděpodobnost není objektivní skutečností, na základě které by mohl rozhodovat o vině. K otázce naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu dovolatel namítal, že se s ní soud vypořádal nesprávně a z provedeného dokazování nevyplývá, že vytýkané jednání způsobil s úmyslem přímým, maximálně by přicházela v úvahu jen forma nedbalostní, ale jen za předpokladu, že existovala povinnost ze strany dovolatele informovat o stavu dodavatele (jeho ohlášení u příslušné správy sociálního zabezpečení).
V petitu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2003, sp. zn. 7 To 402/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. září 2003, č. j. 2 T 98/2003-105, z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu zrušil. Další postup po zrušení napadených rozhodnutí již dovolatel nespecifikoval.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání se vyjádřil. Uvedl, že dovolatel v zásadě shodně s obsahem dosavadní obhajoby v předchozím odvolání namítá, že skutek, tak jak byl popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se nikdy nestal. Tuto námitku opírá o rozbor důkazní situace a vlastní hodnocení provedených důkazů, přičemž dospívá k jinému skutkovému stavu, než jaký je obsažen v závěrech ve věci činných soudů.
Státní zástupce upozorňuje, že stejné námitky byly frekventovány v odvolání obviněného, jímž se v dostatečné míře zabýval Krajský soud v Ostravě. Podle názoru státního zástupce dovolací řízení však není určeno k opětovnému projednávání věci, jak je tomu v případě odvolacího řízení. Argumenty uváděné obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku nejsou podřaditelné pod jím tvrzený dovolací důvod. Namítané vady k činnosti soudu, především vadné hodnocení důkazů, mají povahu procesní a tvrzený jiný skutkový stav rovněž nelze považovat za výhradu hmotně právní povahy, a proto ji nelze podřadit pod pojem nesprávného právního posouzení skutku, což diskvalifikuje oba dovolatelem zvolené dovolací důvody. Protože obviněným uváděné důvody neodpovídají ani jinému zákonnému důvodu dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu, je nutno předmětné dovolání hodnotit jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Státní zástupce se domnívá, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Současně souhlasil, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tř. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání P. M. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, tj. zda v předmětné věci nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání P. M. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu/. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 3. února 2004. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. L. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. f) a odst. 2 tr. řádu. Podání bylo doručeno Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 31. března 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu., o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný P. M. poukazuje na dva dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení /§265b písm. g) tr. řádu/ a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. září 2003, č. j. 2 T 98/2003-105, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Nelze proto v rámci uvedeného dovolacího důvodu úspěšně namítat, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou nesprávná, neúplná, že důkazy soudy nesprávně zhodnotily nebo, že je potřeba provést důkazy další. Jinými slovy vyjádřeno, smyslem a účelem daného dovolacího důvodu není skutkový přezkum ani přezkum hodnocení důkazů, je jím přezkum právní, tj. posouzení, zda skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace nezodpovídá tomu, jak byl ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel soudu vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je již zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle §2 odst. 5 tr. řádu, totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů dle §2 odst. 6 tr. řádu.
Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se dovolávat u Nejvyššího soudu toho, aby bylo provedeno doplnění dokazování či hodnoceny důkazy jiným způsobem, než jak tomu bylo učiněno v předchozím řízení, neboť tento dovolací důvod takto koncipován není.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že z obsahu podaného dovolání není patrné, že by obviněný brojil proti právní kvalifikaci skutku. Naopak je zjevné, že prostřednictvím uplatněných námitek se obviněný snaží dosáhnout změny ve skutkovém zjištění a zpochybnit způsob, jakým nalézací soud (ostatně i soud odvolací) hodnotil provedené důkazy. Od počátku trestního stíhání obviněný popírá, že by se dopustil takového jednání, jež je popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Namítá nedostatek existujících důkazů (že samotné listinné důkazy nepostačují k prokázání skutkového děje, poté, co svědci G., Ing. B. a J. využili svého oprávnění a odepřeli vypovídat). Od toho pak obviněný odvíjí rozbor důkazní situace a vlastní hodnocení provedených důkazů, přičemž tato jeho konstrukce neodpovídá popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině. Jak vyplývá ze shora uvedeného, takové námitky nejsou z pohledu citovaného dovolacího důvodu právně relevantní.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelem deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Pro uvedené Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného P. M. podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Pokud dovolatel uplatnil v dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, spatřuje jeho naplnění v nesprávnosti hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu, tj. v porušení §2 odst. 6 tr. řádu.
Skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu jsou v trestním řízení výsledkem provedení důkazů a jejich následného hodnocení (a to z pohledu řady parametrů: zákonnosti, správnosti, pravdivosti, atd.). Hodnocení důkazů tudíž ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu pod rámec dovolacích důvodů vymezených §265b tr. řádu (včetně §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu) nespadá, pročež nelze než v dovolání uvedené námitky označené jako okolnosti naplňující dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu kvalifikovat ve smyslu podání dovolání z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti obviněným P. M. uplatněných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu pro uvedené dovodil, že jím byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, pročež dovolání dle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 28. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman