ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.574.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 574/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 29. září 2005, o dovolání obviněného K. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. ledna 2005, sp. zn. 4 To 1154/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 122/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání K. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 16. listopadu 2004, sp. zn. 5 T 122/2004, byl obviněný K. N. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za užití §41 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích se obviněný dopustil uvedeného trestného činu skutkem, který spočíval v tom, že dne 18. května 2004 kolem 14.30 hodin na polní cestě v k. ú. obce V. T., okres S., v osobním automobilu Škoda 130 Rapid modré barvy, nejprve začal osahávat na prsou a líbat D. T., kterou před tím naložil jako stopařku před nemocnicí ve S., poškozená mu říkala, ať toho nechá a nesahá na ni, uhýbala mu, on se ji snažil svlékat, poškozená plakala a prosila ho, aby toho nechal, na to jí řekl, že pokud nepřestane brečet, bude to ještě horší, položil opěradlo sedadla, na kterém seděla, lehl si na ni, čímž jí znemožnil fyzickou obranu, poté jí svlékl triko, podprsenku, kalhoty a kalhotky a přes její odpor, kdy mu stále opakovala, ať toho nechá a snažila se ho odstrčit, na ni vykonal soulož trvající cca 10 minut, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že od r. 1982 byl celkem 5x trestán, vždy pro násilné trestné činy, a to
·dne 6. května 1982 pod č. j. 1 T 106/82 Okresním soudem Strakonice jako mladistvý, pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců se zkušební dobou do 22. května 1984, trest byl později změněn na nepodmíněný, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 18. září 1984,
·dne 25. ledna 1983 pod č. j. 1 T 1/83 Okresním soudem Strakonice pro trestný čin omezování osobní svobody podle §213 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 písm. b) tr. zák., kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 24. února 1984,
·dne 12. ledna 1988 pod č. j. 3 T 129/87 Vojenským obvodovým soudem Olomouc pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, na toto odsouzení se vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. ledna 1990,
·dne 12. dubna 1994 pod č. j. 3 T 140/93 Okresním soudem Nový Jičín pro trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku, který vykonal dne 3. června 1997,
·a naposledy dne 17. prosince 1999 pod č. j. 20 T 108/99 Okresním soudem Nový Jičín pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 66 měsíců, z nějž byl podmíněně propuštěn dne 25. března 2003 a délka zkušební doby u podmíněného propuštění byla stanovena v trvání 4 roků.
Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. ledna 2005, sp. zn. 4 To 1154/2004, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím ostatním výrokům. Dovolání podal s odkazem na důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odvolacímu a nalézacímu soudu vytkl, že nesprávně hodnotily provedené důkazy, nevypořádaly se s rozpory ve výpovědích obviněného a poškozené a neřídily se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obviněný trvá na tom, že jediné čeho se dopustil bylo to, že zavřel dveře auta na straně spolujezdce a tím poškozené zabránil z auta vystoupit. K pohlavnímu styku ji však nenutil, ani jí nevyhrožoval, pouze ji k pohlavnímu styku přemluvil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby jeho jednání bylo posouzeno pouze jako trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že zabránil poškozené vystoupit z auta a tím jí bránil užívat osobní svobody. Závěrem dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v plném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba plně souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že poškozená neměla z počátku důvod při zmiňovaných zastávkách opouštět vozidlo obviněného, neboť přestože ten projevil snahu o jisté intimní sblížení, jeho počínání ještě nemohlo vést poškozenou k závěru, že následně si obviněný vynutí na ní přes její nesouhlas pohlavní styk. Využil přitom své fyzické převahy, stísněnosti prostoru osobního vozidla, přičemž k námitce obviněného, dle níž opěradlo předního sedadla nešlo sklopit bez spolupráce poškozené, státní zástupkyně odkázala na zjištění, že opěradlo předního sedadla spolujezdce bylo polohovatelné. Poškozená obviněnému jednoznačně slovně dávala najevo nechuť k pohlavnímu styku s ním, přičemž i obviněný připustil, že otevřela dveře a hodlala vozidlo opustit. Musel si přitom být vědom nedobrovolnosti podvolení se pohlavního styku u poškozené, o čemž svědčí jeho vyjádření v tom smyslu, že příště se bude chovat lépe a jejich setkání může být i bez sexuálních aktivit. Státní zástupkyně zdůraznila, že rovněž z obsahu znaleckého posudku a z výpovědi znalkyně - psycholožky u hlavního líčení je zřejmé, že celková reakce poškozené, a to i následná, odpovídala zcela její osobnostní struktuře. Dle státní zástupkyně správně tedy bylo jednání obviněného kvalifikováno jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. S ohledem na dostupný spisový materiál státní zástupkyně konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Státní zástupkyně měla za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněným a navrhla proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně souhlasila s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), bylo podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f tr. řádu.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocených důkazů, ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení. V rozporu s tím obviněný v dovolání uplatnil skutkové námitky, které deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Námitky obviněného směřující proti tomu, jaká skutková zjištění soudy učinily (§2 odst. 5 tr. řádu) a jak hodnotily důkazy (§2 odst. 6 tr. řádu) stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu, a proto k nim Nejvyšší soud nepřihlížel.
Jedinou námitkou, která formálně koresponduje se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je námitka, že skutek měl být posouzen jen jako trestný čin omezování osobní svobody podle §231 tr. zák. Tato námitka obviněného však vychází jen ze skutkové konstrukce obviněného a je v rozporu ze skutkovými závěry učiněnými soudy.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, fakticky uplatnil námitky skutkové. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. řádu, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman