ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.589.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 589/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. května 2005 dovolání obviněného P. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. prosince 2004, sp. zn. 9 To 768/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 101/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. října 2004, sp. zn. 6 T 101/2003, byl obviněný P. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené A. F. škodu ve výši 73.300,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. T. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. prosince 2004, sp. zn. 9 To 768/2004, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděně podané.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 25. 3. 2005 dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Naplnění tohoto dovolacího důvodu pak konkrétně spatřuje v tom, že trestní stíhání proti jeho osobě v uvedené věci bylo promlčeno a podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. mělo být zastaveno. Podle jeho názoru soud nesprávně dovodil, že návrh policejního orgánu na pokračování trestního stíhání ze dne 11. 4. 2003 je úkonem znamenajícím ve vztahu k jeho osobě přerušení běhu promlčecí doby, neboť se jednalo o úkon, který směřoval k trestnímu stíhání dalších spoluobviněných. Jednalo se jen o formální úkon učiněný z důvodu přerušení běhu promlčecí doby, protože o pokračování trestního stíhání rozhodl státní zástupce až dne 22. 4. 2003. Posledním úkonem směřujícím k trestnímu stíhání dovolatele tak byla dne 18. 4. 1998 provedená konfrontace s obviněným P. B., poté bylo trestní stíhání od 18. 5. 1998 do 22. 4. 2003 přerušeno z důvodu nepřítomnosti jednoho z obviněných. Má za to, že policejnímu orgánu nic nebránilo v tom, aby nadále vedl trestní stíhání proti jeho osobě a dalším spoluobviněným, kteří bylo přítomni, a proto trestnost jeho činu zanikla dne 18. 4. 2003 promlčením.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2004, sp. zn. 5 To 580/2002, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 6 T 101/2003, jakož i předcházející řízení, zrušil.
K podanému dovolání nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že s dovolacími námitkami obviněného se nelze ztotožnit, neboť v posuzované věci je zřejmé, že trestní stíhání všech obviněných bylo přerušeno z důvodu nepřítomnosti některých obviněných, jejichž účast byla nezbytná k objasnění věci i ve vztahu k ostatním (přítomným) obviněným. V okamžiku, kdy uvedený důvod přerušení trestního stíhání odpadl, bylo v trestním stíhání obviněných pokračováno a v případě dovolatele se tak stalo ještě před uplynutím zákonné promlčecí lhůty. Napadené rozhodnutí tak netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, uplatněné námitky hodnotí jako zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
Podle odst. 1 tohoto ustanovení trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno. Dále je nutno zdůraznit, že dovolání lze podat pouze z některého v zákoně (§265b tr. ř.) taxativně vymezeného dovolacího důvodu.
Dovolací soud dospěl přitom k závěru, že dovolání obviněného P. T. je nepřípustné, byť směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Základním předpokladem přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že nejenže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ale že ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout též rozhodnutí, kterým tento soud zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./. Ze zákonného požadavku, podle něhož lze dovoláním napadat toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže rozhodl ve druhém stupni, též vyplývá, že rozhodnutí soudu druhého stupně lze však napadat jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud na základě řádného opravného prostředku oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (v případě odvolání - viz ustanovení §254 odst. 1 až 3 tr. ř.). V tomto směru lze poukázat na právní názor obsažený v rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož, bylo-li podáno odvolání pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a současně tím byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na tento výrok, pak směřuje-li dovolání přesto proti výroku (např. proti výroku o vině), který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a ani neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., pak musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003).
Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit při řádném splnění své přezkumné činnosti.
Nepřezkoumával-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce vůbec, protože důvodně učinil závěr, že jsou splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání předpokládané v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., pak svým rozhodnutím podle tohoto ustanovení ve skutečnosti jen deklaroval, že odvoláním napadený rozsudek nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně (např. uplynutím stanovené odvolací lhůty, podáním odvolání osobou, která se odvolání výslovně vzdala atd.). V důsledku toho je pak pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§265a odst. 1 tr. ř.).
Za této procesní situace lze ovšem v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. např. pro opožděnost zamítnuto odvolání obviněného uplatňovat námitky vztahující se k tomu, že odvolací soud nesprávně rozhodl podle §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání (např. pro údajnou opožděnost, ačkoliv podle dovolatele bylo odvolání ve skutečnosti podáno včas), tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí a že odvolací soud svým rozhodnutím založil vadu, jejíž podstatou je odepření práva odvolatele na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem vyplývajícím z ustanovení §254 tr. ř. Dovolatel musí tedy uplatnit námitky obsahově podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odvolací soud v takovém případě totiž svým rozhodnutím mohl založit vadu odpovídající citovanému dovolacímu důvodu. Samozřejmě dovolateli nic nebrání v tom, aby vedle tohoto dovolacího důvodu současně uplatnil i kterýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (popř. i podle odst. 2 tohoto ustanovení). V této souvislosti je dále nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí z důvodů uvedených v dovolání. Jinak řečeno, jestliže dovolatel nenamítá ničeho proti postupu odvolacího soudu, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. pro opožděnost zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, pak svým dovoláním /např. opírajícím se o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že bylo vůči němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné/ ve skutečnosti napadá rozhodnutí, které nabylo právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. Dovolání proti rozhodnutí, jež nabylo právní moci v řízení před soudem prvního stupně zákon nepřipouští.
Výše uvedené závěry lze v plném rozsahu vztáhnout i k této věci. V posuzovaném případě Krajský soud v Plzni, jako odvolací soud, napadeným usnesením postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 6 T 101/2003, jako opožděné, aniž na jeho podkladě tento rozsudek věcně přezkoumával. Odvolací soud tak ani nemohl napravit případné vady rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný podal dovolání, v němž uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, aniž by dovoláním napadl nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu bez věcného přezkoumání, tedy neuplatnil současně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě. Jeho dovolání tak, z důvodů výše již podrobně rozvedených, ve skutečnosti směřuje proti pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně, tedy proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 6 T 101/2003. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť z ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že základní obligatorní podmínkou přípustnosti dovolání je, že dovolání napadá rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhradně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž cokoliv vytkl odvolacímu soudu v postupu, jímž podle §253 odst. 1 tr. ř. pro opožděnost zamítl jeho odvolání, shledal Nejvyšší soud jeho dovolání, z důvodů výše uvedených, nepřípustným.
Nejvyšší soud proto podané dovolání obviněného P. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno až devátého dne po doručení opisu rozsudku, tedy po uplynutí lhůty stanovené v §248 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík