ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.763.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 763/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2005 dovolání podané obviněným V. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 11 To 437/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 181/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 5 T 181/2003, byl V. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené Z. p. M. v. ČR, se sídlem P., N. M., škodu ve výši 34 251 Kč, V.z.p. ČR, O. p., se sídlem S., H. K., škodu ve výši 563 036 Kč, poškozenému L. H., bytem S., Ch., škodu ve výši 77 372 Kč a P. Š., bytem P., Ch., škodu ve výši 35 258 Kč. Poškození P. Š. a L. H. byli podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody a poškozená K. H. podle §229 odst. 1 tr. ř. s celým svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 11 To 437/2004, podle §265 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 17. 12. 2004, jeho obhájci dne 21. 2. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové dne 16. 12. 2004.
Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 22. 4. 2005 (dáno na poštu dne 21. 4. 2005) dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání, a jeho prostřednictvím i výroky jemu předcházejícího rozsudku nalézacího soudu. Důvod dovolání specifikoval odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v dokazování provedeném před soudem prvního stupně vyšly najevo značné rozpory, a to jak ve výpovědích svědků, tak i ve zpracovaném znaleckém posudku Ing. H. Svědky vylíčený průběh skutkového děje neodpovídá jejich výhledovým možnostem. Závěry znaleckého posudku jsou v markantním rozporu s poškozením vozidla Ford Fiesta a se stopami na místě nehody. Soud prvního stupně se nikterak nevypořádal a případným dalším dokazováním je neodstranil a neprovedl ani jiné důkazy ve smyslu obhajoby odsouzeného. Zásadní otázkou pro správné posouzení věci je zjištění příčiny vedoucí k dopravní nehodě. Tyto příčiny soud prvního stupně zjišťoval a posuzoval nesprávně na základě velice sporných důkazů, kdy nebyl řádně a bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav. Vážné rozpory ve znaleckém posudku a dalších důkazech jej vedly k zadání revizního znaleckého posouzení, které předložil a navrhl k provedení důkazu v odvolacím řízení, kde navrhl i další důkazy. Citované revizní posouzení prokázalo nesprávnosti původního znaleckého posudku. Odvolací soud však doplnění dokazování odmítl, čímž zkrátil jeho práva na obhajobu. Domnívá se, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav pro správné posouzení věci, ve věci bylo a je nutné provést další důkazy, hlavně vypracovat nový kompletní znalecký posudek z oboru silniční dopravy. V příloze pak dovolatel připojuje zjištění znalce ohledně vad původního posudku. Z uvedeného dovozuje, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávných a neúplných skutkových zjištění a jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, a že odmítnutím navržených podstatných důkazů byl zkrácen na svých právech.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek okresního soudu, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že v daném případě je třeba plně souhlasit se závěrem soudu druhoinstančního, že jak znalecký posudek, tak výpověď znalce u hlavního líčení, podaly jednoznačný závěr o tom, jakým způsobem došlo k nehodě zaviněné obviněným. Jednání obviněného bylo správně posouzeno ve smyslu ustanovení §224 odst. 3 tr. zák., neboť obviněný z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy dopravy. Hrubé porušení předpisů dopravy je v daném případě třeba spatřovat v jednání obviněného spočívajícím v porušení základních povinností řidiče podle §4 písm. a), b), §17 odst. 5 písm. a), c) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Porušení platných pravidel silničního provozu prokázaným jednáním obviněného je nutno v celém kontextu okolností, za kterých k němu došlo, třeba hodnotit jako hrubé porušení předpisů dopravy, a proto bylo jeho jednání správně právně kvalifikováno. Konstatuje, že s ohledem na dostupný spisový materiál nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné a zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Přitom z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V textu dovolání však poukazuje na rozpory ve svědeckých výpovědích, napadá závěry znaleckého posudku znalce z oboru silniční a městské dopravy Ing. J. H. a z nich vyplývající skutková zjištění soudů a nesprávnost postupu odvolacího soudu, jímž nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování.
Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků objektivní stránky trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od jím deklarovaných možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch