ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.920.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 920/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2005 o dovolání, které podal obviněný R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 377/2004 ze dne 18. 1. 2005 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 114/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. K.byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. 20 T 114/2004 ze dne 11. 11. 2004 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 7. 2004 kolem 04,55 hod v P. na komunikaci ve směru jízdy od obce S. Č. do centra města řídil osobní automobil zn. Mitsubishi Lancer, na přímém úseku komunikace na křižovatce s komunikací se nevěnoval plně řízení vozidla a usnul, na 85,13 km zezadu narazil do cyklistky L. S., která se pohybovala ve stejném směru jízdy po pravé krajnici, čímž porušil důležitou povinnost vyplývající z ust. §4 písm. a), b) a ust. §5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, při nehodě utrpěla cyklistka L. S. mnohočetná těžká zranění, kterým na místě nehody podlehla, přičemž došlo k hmotné škodě na osobním vozidle a jízdním kole a osobních věcech poškozené.
Za to byl obviněný R. K. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 4 (čtyř) let.
Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 (šesti) let.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce a z jeho podnětu byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a o způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích svým rozsudkem sp. zn. 13 To 377/2004 ze dne 18. 1. 2005 nově rozhodl tak, že uložil obviněnému podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, přičemž podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dohledem.
Opis citovaného rozsudku byl obviněnému doručen dne 14. 2. 2005, jeho obhájci a Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích dne 30. 3. 2005.
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích podal obviněný R. K.dne 15. 4. 2005 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle názoru dovolatele patří ukládání trestu mezi hmotně právní instituty a pochybení soudu při aplikaci ustanovení, která vymezují jeho právní rámec, je možné napadnout těmito dvěma dovolacími důvody. Předmětné pravomocné rozhodnutí napadá obviněný především pro rozpor uloženého trestu s jeho účelem. Obviněný má za to, že uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, k jeho osobním poměrům a především nesouhlasí se závěry odvolacího soudu v tom, že v daném případě může účel generální prevence naplnit jen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu v tom, že jeho zavinění shledal ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §5 písm. a) tr. zák., což neodpovídá dle jeho mínění skutkovému ději. Své jednání hodnotí obviněný maximálně jako nevědomě nedbalé.
Z těchto důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 20 T 114/2004 ze dne 11. 11. 2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 377/2004 ze dne 18. 1. 2005 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve svém vyjádření uvedla, že dovolání je možno ze základních obecných hledisek označit za přípustné, avšak dovolatelem uplatněné dovolací důvody (§265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.) nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska ukládání trestu. Státní zástupkyně konstatuje, že obviněný R. K. byl odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., v jehož zákonné sazbě mu byl také uložen trest odnětí svobody a má za to, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.
S ohledem na to, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a použité dovolací důvody nejsou v souladu s obsahem odůvodnění dovolání, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací(§265c trestního řádu) nejprve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Obviněný R. K. uplatnil v podaném dovolání dva dovolací důvody a to dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod spočívá v tom, že skutek, zjištěný soudem, byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo vůbec o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že zjištěný skutek byl soudem nesprávně právně kvalifikován, avšak není možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně apod. Dovoláním tedy lze napadat právní kvalifikaci zjištěného skutku.
V posuzovaném případě se námitky obviněného týkají především hodnocení důkazů z hlediska uložení trestu a dále jsou zaměřeny na polemiku ohledně formy zavinění, kterou soudy obou instancí kvalifikovaly podle §5 písm. a) tr. zák. jako vědomou nedbalost.
K tomu je třeba podotknout, že při zkoumání této formy zavinění nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí (srov. rozh. č. 45/1965 Sb. rozh. tr.).
Z předložené spisové dokumentace je zřejmé, že obviněný R. K. svým jednáním naplnil po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví dle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť z nedbalosti způsobil smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu tímto zákonem.
Je zcela na místě, že soud v dané trestní věci shledal zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §5 písm. a) tr. zák., neboť obviněný věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem tímto zákonem chráněný, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí obviněný přesto, že byl unaven a již jednou za volantem usnul, pokračoval dál v jízdě a spoléhal na to, že se podobný stav nebude opakovat. Vědomá nedbalost je budována na vědomí možnosti vzniku následku, což je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit okolnosti, které vytvářejí možné nebezpečí pro zájem chráněný trestním zákonem.
V této souvislosti je možné připomenout, že u zdravé osoby lze objektivně předpokládat, že tato osoba si je vědoma příznaků blížícího se spánku a je schopna včas přerušit jízdu nebo učinit jiné vhodné opatření k vyloučení nežádoucího účinku (srov. rozh. č. 23/1986 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
S ohledem na skutečnost, že dovolatel argumentuje nepřiměřeností a přísností uloženého trestu a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že účel generální prevence může být dosažen pouze uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody (v této souvislosti poukazuje na svoji bezúhonnost, nebyl nikdy soudně trestán ani projednáván pro přestupek, nemá žádný záznam v evidenční kartě řidiče a ze strany zaměstnavatele je kladně hodnocen), je třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať je již pociťován jako mírný nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby.
Napadeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Na trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. stanoví zákon v tomto ustanovení trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitý trest.
Z toho je zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích uložil obviněnému R. K. takový druh trestu, který zákon připouští, a zároveň tento trest uložil v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Lze tedy uzavřít, že i když obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo jeho dovolání založeno na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 29. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman