ECLI:CZ:NS:2005:11.TVO.1.2005.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2005 stížnost obviněného J. O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 3 To 200/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. O. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 53 T 2/2004, byl obviněný J. O. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného JUDr. P. S.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání a trestní věc obviněného J. O. se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 3 To 200/2004, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného J. O. z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou dosud blíže nezdůvodnil.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný J. O. byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 70 Nt 3819/2003, z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu. O důvodnosti vazby obviněného J. O. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2004, kterým byl ponechán ve vazbě, neboť u něj byl i nadále shledán důvod vazby útěkové. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným závažnými trestnými činy, ale s ohledem na to, že rozsudek není pravomocný a trestní řízení se nachází v odvolacím stadiu, je nebezpečí, že by se obviněný na svobodě vyhýbal uložení nebo výkonu přísného trestu, i nadále reálné. Zanedbatelné rovněž není, že trestní stíhání obviněného bylo zpočátku vedeno jako řízení proti uprchlému. Obava z vyhýbání se trestnímu řízení ať již tím, že by obviněný mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, proto nepominula. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i podrobného odůvodnění usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného J. O. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera