ECLI:CZ:NS:2005:11.TVO.10.2005.1
sp. zn. 11 Tvo 10/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2005 stížnost obviněného P. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 To 92/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. J. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 48 T 1/2003, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti na dobu pěti let.
K odvolání obviněného byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 3 To 97/2003, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003 zrušen a podle §259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. J. je vinen trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. a odsuzuje se k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti na dobu pěti let.
O dovolání obviněného P. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 8 Tdo 574/2004, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2004 a všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci podání doplňku k odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003 namítl obviněný P. J. podjatost senátu Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. J. H., JUDr. M. J. a Mgr. V. M. s tím, že není zajištěna nezávislost rozhodování ve věci, neboť tento senát v jeho trestní věci již rozhodoval, kdy Nejvyšší soud k dovolání obviněného rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a vrchnímu soudu nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále poukazuje na tu skutečnost, že na senát podal dne 18. 10. 2004 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele a maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti, což nemůže vést k nestrannému poměru členů senátu vůči obviněnému. Nakonec dovozuje zaujatost uvedeného senátu z toho, že po zmařeném jednání dne 12. 10. 2004 nařídil další jednání na každý pátek od 7. 1. 2005 do 1. 7. 2005 a to s tím, že se obviněný bude snažit jednání neustále mařit.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 To 92/2004, bylo podle §30 odst. 1 tr. řádu a contrario rozhodnuto, že senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. J. H., JUDr. M. J. a Mgr. V. M. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 1/2003 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 92/2004 proti obviněnému P. J.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. J. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svém původním návrhu na vyloučení soudců a s poukazem na stanovisko Ústavního soudu a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva navrhl, aby napadené rozhodnutí vrchního soudu bylo zrušeno a rozhodnuto tak, že senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. J. H., JUDr. M. J. a Mgr. V. M. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V průběhu trestního řízení vedeném proti obviněnému P. J. před odvolacím soudem nebylo ze strany členů senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., JUDr. M. J. a Mgr. V. M. zjištěno nic, co by svědčilo o jejich podjatosti, a tím i vyloučení z dalších úkonů trestního řízení. Nelze přisvědčit úvaze obviněného, že se soudci odvolacího senátu vrchního soudu stali vůči němu podjatí tím, že na ně podal trestní oznámení. Trestní oznámení je jednostranný úkon ze strany obviněného, kterým se vymezuje vůči těm, na které trestní oznámení podal. Význam z hlediska vztahu druhé strany k němu by toto oznámení nabylo až po té, kdy by vedlo k trestnímu stíhání dotčených osob. Zatím tomu tak není, a proto je nutno považovat činnost odvolacího senátu za výkon pravomoci, ve které nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o stranném vztahu k věci a podjatosti. Za nestranné rozhodnutí přitom nelze v žádném případě považovat ani předchozí rozhodnutí tohoto senátu, byť bylo v rámci dovolacího řízení zrušeno. Jde o postup, který zákon předvídá, a rozhodně s ním fikci podjatosti a nestrannosti nespojuje. Pokud odvolací soud v zájmu vyřízení věci s přihlédnutím k přístupu obviněného k trestnímu řízení nařídil veřejné zasedání netypickým způsobem na několik dní dopředu, jde o organizační opatření, kterým chce soud dosáhnout projednání a rozhodnutí věci. Odvolací soud k tomu sice zvolil postup, který není běžný, ale v žádném případě není v rozporu se zákonem. Jinak se Nejvyšší soud se zdůvodněním napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze plně ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera