ECLI:CZ:NS:2005:11.TVO.7.2005.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2005 stížnost obviněného A. J., nar. 3. 10. 1962, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 10 To 164/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného A. J. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 10 To 164/2004, bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu z podnětu stížnosti obviněného A. J. zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 4 T 18/2001, a to ve výroku, že se obviněný A. J. podle §68 tr. řádu z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu bere do vazby, a nově bylo rozhodnuto tak, že se obviněný A. J. podle §68 tr. řádu bere do vazby z důvodu §67 písm. a) tr. řádu. Stejným usnesením bylo rozhodnuto i o vazbě obviněného V. M. Obvinění byli přitom poučeni, že proti usnesení vrchního soudu není stížnost přípustná.
Přes toto poučení podal obviněný A. J. proti výroku usnesení Vrchního soudu v Praze o vzetí do vazby stížnost, v níž především polemizuje s poučením vrchního soudu o nepřípustnosti opravného prostředku. Má za to, že stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze je podle §74 odst. 1 tr. řádu nutné připustit, neboť vrchní soud rozhodoval o vazbě jako soud prvního stupně, když obviněného podle §68 tr. řádu vzal do vazby. Názor opírá zejména o judikáty obecných soudů o přípustnosti stížnosti proti usnesení odvolacích soudů, když tyto o vazbě rozhodují v postavení soudů prvostupňových. Ve stížnosti následně uvádí skutečnosti, jež vylučují existenci jeho vazby. Závěrem obviněný vytýká soudu, že při rozhodování o vazbě bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na rovné postavení při rozhodování, neboť bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a bez toho, že by se mohl k důvodům vazby vyjádřit. Z uvedených důvodů žádá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Vrchní soud v Praze rozhodoval o vazbě obviněného A. J. jako soud druhého stupně, když přezkoumával ke stížnosti tohoto obviněného podle §147 a násl. tr. řádu usnesení Krajského soudu v Plzni. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně proto není přípustný žádný další řádný opravný prostředek, tak jak je v poučení tohoto rozhodnutí správně uvedeno. Rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, kterým byl obviněný A. J. vzat do vazby, byly splněny všechny podmínky a důvody vazby obsažené v §67, §75 a násl. tr. řádu. Pokud Vrchní soud v Praze oproti Krajskému soudu v Plzni ve svém rozhodnutí změnil důvody vazby, jde o postup, který pro řízení před soudem druhého stupně zákon v §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu umožňuje, aniž by toto rozhodnutí bylo rozhodnutím prvostupňovým. V řízení o vzetí do vazby byl obviněný A. J. Krajským soudem v Plzni jako soudem prvního stupně vyslechnut, a protože řízení před Vrchním soudem v Praze není řízením prvostupňovým, ale řízením přezkumným, neznamená projednání věci v neveřejném zasedání, v němž k tomuto přezkumu došlo, zkrácení práva obviněného na obhajobu.
S ohledem na to, že řízení před vrchním soudem bylo řízením před soudem druhé instance a proti rozhodnutí v tomto řízení není přípustný řádný opravný prostředek, bylo nutno stížnost obviněného A. J., pokud se v tomto směru poučením neřídil, jako nepřípustnou podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera