ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1075.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1075/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné E. C. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné E. B., zastoupené advokátkou, pro 6.500,- Kč a pro 499.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3870/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2004, č.j. 20 Co 86/2004-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 7. 2003, č.j. 69 Nc 3870/2003-4, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 49 C 54/2002, a podle platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 4 Ro 38/2003, exekuci a jejím provedením pověřil exekutora Mgr. J. H. Krajský soud dospěl k závěru, že podkladový rozsudek je vykonatelný, neboť řízení o odvolání povinné proti němu bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Pravomocný a vykonatelný je rovněž platební rozkaz, protože odpor povinné byl odmítnut pro opožděnost. Námitky povinné týkající se její psychické situace a z ní plynoucího opožděného podání odporu shledal krajský soud irelevantními.
V podaném dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná líčí průběh nalézacích řízení a svou psychickou situaci (nadměrné požívání alkoholických nápojů v důsledku náhlé ztráty zaměstnání u oprávněné), v důsledku které nebyla schopna činit právní úkony, a proto nezaplatila soudní poplatek z odvolání proti rozsudku sp. zn. 49 C 54/2002 a nepodala včas odpor proti platebnímu rozkazu sp. zn. 4 Ro 38/2003. Má zato, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s otázkou, zda k exekuci navržená rozhodnutí jsou řádnými exekučními tituly, když zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku prošetřil nedostatečně; soudní poplatek zaplacen byl a povinná proti rozsudku podala žalobu na obnovu řízení. Rovněž v řízení předcházejícím vydání platebního rozkazu jsou dány důvody obnovy řízení. Povinná navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání pro nedůvodnost. Je přesvědčena, že soudy obou stupňů posoudily právní moc a vykonatelnost exekučních titulů správně. Tvrzení o neschopnosti dovolatelky činit právní úkony je pro dovolací řízení bezvýznamné, ostatně v předchozím trestním řízení dovolatelka žádné psychické potíže neuváděla. Důvody obnovy řízení ohledně obou exekučních titulů nejsou dány.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka však v dovolání žádnou otázku, která by činila napadené rozhodnutí zásadně významným po právní stránce a založila tak přípustnost dovolání, nevymezila; hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovém závěru také dospět nelze. Při řešení otázky vykonatelnosti podkladového rozsudku odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí posoudil vliv právní moci usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku na právní moci odvoláním napadeného rozsudku. Nabylo-li takové usnesení právní moci (což ostatně dovolatelka nezpochybňuje), nabyl právní moci i rozsudek samotný (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 877/2003, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 2004 pod č. 25).
Vytýká-li současně dovolatelka odvolacímu soudu, že dostatečně neprošetřil zaplacení soudního poplatku, míří tím na dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. být nemůže (případné zaplacení soudního poplatku je ostatně s ohledem na právní moc usnesení o zastavení odvolacího řízení bezvýznamné).
Odvolací soud také v souladu s ustálenou soudní praxí posoudil námitku, že ohledně obou exekučních titulů jsou dány důvody obnovy řízení; tato okolnost je při rozhodování o nařízení exekuce bezvýznamná (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Stejný závěr platí o námitce, že odpor proti vykonávanému platebnímu rozkazu byl podán opožděně v důsledku nepříznivého psychického stavu dovolatelky. Spojuje-li dovolatelka svůj nepříznivý zdravotní stav také s povinností soudu ustanovit jí opatrovníka, dovolává se důvodu podle §241a odst. 2 písm.a/ o.s.ř., který však, jak již bylo uvedeno výše, není s to přípustnost dovolání založit.
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu