ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1093.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1093/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné R. I. P. s.r.o., proti povinnému K. Z., zastoupenému advokátem, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 455/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, č.j. 12 Co 236/2003-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 11. 2002, č.j. Nc 455/2002-28, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 11. 2001, č.j. 24 C 291/2001-26, exekuci vyklizením bytu a jejím provedením pověřil exekutorku JUDr. M. M. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný, neboť byl povinnému doručen uložením dne 21. 1. 2002, a zajištění přístřeší bylo prokázáno. Řádné doručení žaloby v nalézacím řízení soud v exekučním řízení již nezkoumá.
V podaném dovolání – jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Je přesvědčen, že mu v nalézacím řízení bylo odepřeno právo před soudem jednat a vyjádřit se k věci, neboť mu nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání ani rozsudek. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces; toto pochybení by mělo být v exekučním řízení napraveno. Uvedl, že se v době podání žaloby kvůli rozvodovému řízení přechodně zdržoval na M., což jeho manželka opomněla soudu sdělit. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Závěr, že k výkonu navržený rozsudek je formálně vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovém závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolatel odvolacímu soudu předně vytýká, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení exekučního titulu, nezjišťoval, a předkládá vlastní skutkovou verzi, založenou na tvrzení, že mu rozsudek soudu prvního stupně nebyl doručen (že se v době jeho doručování zdržoval na M.).
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti rozsudku k tomu určeným důvodem, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení rozsudku odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. l, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu), nezakládají.
Nejvyšší soud také v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 11, ročník 2000 pod č. 123). Takovou vadou (v souzené věcí spočívající v dovolatelem namítaném nedoručením předvolání a žaloby, nemožnosti vyjádřit se k žalobě a neprovedení jeho výslechu) se soud v exekučním řízení zabývat nemůže; k její nápravě slouží dovolateli jiné procesní prostředky.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, proto Nejvyšší soud bez jednání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu