ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1116.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1116/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného města P. proti povinné I. S., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 1.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 13050/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2004, č.j. 29 Co 474/2004-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil navrženého soudního exekutora, neboť dospěl k závěru, že podmínky podle §44 odst. 2 a §35 a násl. exekučního řádu byly splněny. Vykonávané rozhodnutí (strážníka Městské policie města P. o uložení blokové pokuty č. AO587204 ze dne 15.9.2003 vykonatelné dnem 30.9.2003) je exekučním titulem (§40 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu), a námitku, že povinná není pasivně legitimována (blok na pokutu nepodepsala), měl odvolací soud za nedůvodnou, jestliže dotčený blok na pokutu obsahuje kromě data narození i číslo občanského průkazu a povinná „ani netvrdila“, že jí v rozhodné době byl tento průkaz odcizen.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání zopakovala námitku, že přestupek, za který byla uložena pokuta, nespáchala, a blok na (vymáhanou) pokutu nepodepsala; její osobní data (jak vždy uváděla) byla zneužita třetí osobou, jež se kritického přestupku skutečně dopustila. V dovolacím řízení o tom předložila další důkaz, usnesení Policie České republiky, obvodního ředitelství Praha IV ze dne 29.9.2004 ČTS: OR-IV-3888/00K1-LI-2004, jež tuto osobu pachatele přestupku identifikuje.
Podle §130 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (exekučního řádu) platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.4.2005 (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Proto jsou nepoužitelné námitky proti skutkovým zjištěním, které však jsou skutečným těžištěm dovolatelčiny argumentace; dovolatelka totiž - posuzováno z obsahového hlediska - důvod podřaditelný ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnila, neboť dovoláním neotevírá spor o právo, nýbrž podrobuje kritice (skutkový) závěr, že se dopustila jednání, jež bylo postiženo (jakožto přestupek) vymáhanou pokutou, a o tom, že není totožná s osobou, jež byla skutečným pachatelem přestupku, v dovolání předkládá další důkazy.
Prostřednictvím dovolacích důvodů, pod něž lze naopak námitky dovolatelky podřadit, podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., však k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, dospět logicky nelze, a nové skutečnosti nebo důkazy v dovolacím řízení nejsou přípustné (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Nedostatek podmínky zásadního právního významu (rozhodnutí) vede k závěru, že dovolání není přípustné ani ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; proto nezbylo, než je podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Kromě toho, že dovolatelka (též) nepřípustně napadla věcnou správnost vykonávaného titulu, nelze vyloučit, že okolnosti, na které v dovolání (případně v jeho doplnění) poukazuje, jsou (z pohledu jí projeveného zájmu pozitivně) zohlednitelné v řízení o zastavení exekuce (§268 o.s.ř.). V dovolacím řízení, přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., však místa nemají.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu