ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1187.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1187/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Mgr. V. K., zastoupené advokátem, proti povinné N. D., zastoupené advokátem, pro 11.991,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 30 Nc 6257/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2004, č.j. 9 Co 781/2004-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 12. 2003, č.j. 30 Nc 6257/2003-3, kterým Okresní soud ve Frýdku – Místku nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 15 C 96/2001, k vymožení pohledávky 11.991,70 Kč s 8 % úroky z prodlení od 1. 5. 2001 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (7.471,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. I. N., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce byly podle odvolacího soudu splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je (formálně) vykonatelné (§40 odst. 1, písm. a/, 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž – aniž zpochybnila doručení podkladového rozsudku a s ním spojené posouzení jeho vykonatelnosti – namítá, že rozsudek pro zmeškání, jehož výkon oprávněná navrhla, je „nezákonný,“ neboť nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání stanovené v §153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla exekuce nařízena, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace, jež (obsahově) je podřaditelná důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou otázku – zda je v exekučním řízení významná námitka, že podkladové rozhodnutí (rozsudek pro zmeškání) bylo vydáno po řízení, jež trpělo vadami (absencí podmínek pro jeho vydání) – odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003) vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že dovolatelkou vytýkané pochybení soudu při vydání rozsudku pro zmeškání není takovou skutečností, jež by byla pro nařízení exekuce rozhodná (srov. §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.).
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu