ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.124.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 124/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné L. Č. s., a.s., proti povinnému M. H., zastoupenému advokátem, pro částku 144.262,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 679/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. ledna 2004, č. j. 12 Co 691/2003-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 12. 5. 2003, č. j. Nc 679/2003-5, kterým obvodní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora (§44 zákona č. 120/2001 Sb., dále též jen „exekuční řád“). S odvolací námitkou povinného, že podkladový notářský zápis z 27. 6. 2002, sp. zn. NZ 357/2002, N 365/2002, není řádným exekučním titulem, jelikož dluh uznala a k přímé vykonatelnosti notářského zápisu svolila zástupkyně povinného H. V. nikoli jeho jménem, nýbrž jménem K. Š., tedy osoby od povinného odlišné, se odvolací soud (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4) vypořádal závěrem, že obsahuje-li zápis všechny náležitosti uvedené ve shora citovaném judikátu, včetně přesné identifikace povinného a jeho výslovného prohlášení o svolení k vykonatelnosti, je vykonatelný jak po formální, tak materiální stránce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (za zásadního právního významu považuje otázku, „zda je způsobilým exekučním titulem notářský zápis, v němž je prohlášení o svolení k vykonatelnosti zápisu učiněno jménem osoby od povinného odlišné, a zda takové prohlášení lze považovat za určité a platné“), povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje v kvalifikaci předmětného notářského zápisu jako vykonatelného exekučního titulu. Ze znění notářského zápisu totiž vyplývá, že H. V., která za povinného jednala na základě plné moci, uznala dluh a svolila k vykonatelnosti zápisu nikoliv jeho jménem, nýbrž jménem K. Š., tedy osoby od povinného odlišné (oddíl „za třetí“ zápisu), takže text zápisu je „zmatečný“ a úkon v něm zachycený „neurčitý a proto neplatný“. Notářský zápis tedy podle dovolatele nelze považovat za způsobilý exekuční titul, neboť nesplňuje základní požadavek, a to určité a platné prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti tohoto zápisu podle ustanovení §71b odst. 1 písm. f) zákona č. 358/1992 Sb.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení je soud vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Naopak jeho právní závěr, že podkladový notářský zápis obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením §62 a následujících, zejména ustanovení §72a a §72b notářského řádu, a tedy především přesnou identifikaci povinného (§71b odst. 1 písm. a/) a jeho prohlášení o svolení k vykonatelnosti zápisu (§71b odst. 1 písm. f/) je v plném souladu s dosavadní judikaturou (viz shora citované publikované rozhodnutí).
Na závěru, že podkladový notářský zápis je po materiální i formální stránce vykonatelný, nemůže nic změnit ani skutečnost, že v jeho bodě „za třetí“ (obsahujícím ostatně z hlediska §71b odst. 1 notářského řádu nadbytečné uznání dluhu) zástupkyně povinného „jménem K. Š. konstatuje, že výše uvedený dluh co do důvodu i výše uznává a …výslovně souhlasí s přímou vykonatelností svých závazků uvedených v této dohodě, tedy výslovně souhlasí s tím, aby tento notářský zápis byl exekučním titulem pro nedoplatek kupní ceny…“
Povinný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou v „záhlaví“ notářského zápisu a v bodě „ za páté“ písm. a) a kromě toho je jako povinný opakovaně označován v bodech „za prvé, za druhé a za čtvrté“; v bodě „za páté“ písm. f) je pak výslovně uvedeno jeho prohlášení (jako osoby povinné) o svolení k vykonatelnosti. Je tedy zcela zjevné, že osoba jménem K. Š., jež se ostatně sepisu notářského zápisu nezúčastnila a tento zápis ani nepodepsala, nebyla účastníkem hmotně- ani procesně právního vztahu, žádné prohlášení o svolení k vykonatelnosti neučinila a že uvedení jejího jména do zápisu je zřejmou nesprávností, nemající oporu ve skutečném stavu. Relevantní z hlediska posouzení materiální i formální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu je, že jako povinný je opakovaně na šesti místech zápisu uváděn M. H., jenž se sepisu osobně účastnil, zápis před notářem podepsal a výslovně do něj prohlásil, že svoluje k jeho vykonatelnosti. Protože z notářského zápisu je zcela zřejmé, které osoby se v kanceláři notáře zúčastnily vyhotovení zápisu, jejž podepsaly, nelze dovozovat, jak to činí dovolatel, že „z hlediska právního úkonu jako takového jde o úkon neurčitý a proto neplatný.“
Notářský zápis tedy obsahuje (kromě přesné individualizace oprávněné a povinné osoby – viz záhlaví zápisu) jak svolení povinného k vykonatelnosti, tak shodné údaje obou osob o právním důvodu plnění (o skutečnostech, na nichž se pohledávka zakládá), jeho předmětu (obsahu a rozsahu) i době plnění. Za tohoto stavu je ovšem právní posouzení věci, jestliže odvolací soud předmětný notářský zápis kvalifikoval jako exekuční titul způsobilý podle §274 písm. e) o.s.ř., v souladu s ustálenou judikaturou.
Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu