ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1261.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1261/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny ČR, zastoupené advokátem, proti povinnému J. H., zastoupenému opatrovnicí H. H., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Benešově, za účasti bývalé manželky povinného S. H., zřízením soudcovského zástavního práva, pro 90.200,- Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 E 471/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2004, č. j. 19 Co 113/2004-40, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2004, č. j. 19 Co 113/2004-40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti povinného zamítl, neboť platební výměry (jakožto exekuční tituly) nebyly povinnému řádně doručeny. Dle názoru odvolacího soudu se povinný na adrese sídla Městského úřadu ve V. nikdy nezdržoval a za této situace mu na tuto adresu ani nemohly být platební výměry oprávněné doručeny způsobem předvídaným §26d odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 592/1992 Sb.“).
Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)] a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Oprávněná nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, dle kterého se povinný na adrese trvalého pobytu v době doručování platebních výměrů nezdržoval, neboť splnění podmínky, že se adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, v místě doručení zdržuje, musí být posuzováno odlišně v případě, že místem doručování je faktické bydliště adresáta, a odlišně za situace, kdy je místem doručování adresa trvalého pobytu založená dle §10 odst. 5 věty druhé zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel) ve znění pozdějších předpisů. Dle názoru oprávněné je podmínka „zdržování se v místě doručování“ v následně zmíněném případě splněna, jestliže se adresát zdržuje v obvodu příslušné ohlašovny. Pokud nebyl zjištěn opak, platí – dle závěru oprávněné – předpoklad, že se povinný v místě doručování zdržoval. Oprávněná odvolacímu soudu vytýká, že se náležitě nezabýval otázkou, zda se povinný v době doručování platebních výměrů v místě doručování skutečně zdržoval.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2, §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Takovou jinou vadou řízení, jež je v dovolacím řízení relevantní, aniž byla dovoláním namítána, však dané odvolací řízení vskutku trpí.
Odvolací soud rozhodný závěr o nedostatku vykonatelného rozhodnutí, a tím i o nedostatku zákonných podmínek pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti povinného, založil na zjištění, že předmětné platební výměry nebyly povinnému doručeny v souladu s ustanovením §26d odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. Tohoto závěru o skutkovém stavu věci odvolací soud dosáhl z vlastní procesní iniciativy, bez toho, že by okolnosti doručování byly jakýmkoliv způsobem zpochybňovány odvolatelkou.
Dovolací soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně že nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (potvrzením vykonatelnosti ve smyslu §261 odst. 2 o.s.ř.), je-li její správnost jakkoli účastníkem zpochybněna (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2002, poř. č. 25).
Pro odvolací řízení, jež je ovládáno principy tzv. neúplné apelace, je příznačné, že zvláštnímu režimu je zde podrobeno hodnocení tzv. novot, tj. skutečností nebo důkazů, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně; platí, že na nich nelze - až na výjimky (podle §205a odst. 1 písm. a/ až f/ o.s.ř.) - založit řádný odvolací důvod (§205 odst. 2 o.s.ř.), a nemohou být úspěšně namítány ani jinými účastníky řízení, než je odvolatel (§211a o.s.ř.). K těm novotám, jež jsou výjimečně přípustné, pak může odvolací soud přihlédnout jen tehdy, když byly uplatněny (§212a odst. 3 o.s.ř.).
Zákon výslovně stanoví, že popsaný režim se neuplatní ve věcech uvedených v §120 odst. 2 o.s.ř. (srov. §205a odst. 2, §211a, §212a odst. 3 o.s.ř.); věci výkonu rozhodnutí podle §251 až §271 o.s.ř. mezi nimi vyjmenovány nejsou.
Z §254 odst. 4 o.s.ř. se však podává, že v odvolání v těchto věcech lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Toto ustanovení - zejména v konfrontaci s úpravou ve věcech uvedených v §120 odst. 2 o.s.ř. - je logické vykládat tak, že přípustnými novotami v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí, jsou nejen ty, jež vyjmenovává ustanovení §205a odst.1 o.s.ř. pod písmeny a/ až f/, nýbrž novoty kterékoli. Z toho, že je „lze uvádět“ (gramaticky, ale i teleologicky) však také plyne, že i zde platí princip, že přípustné novoty je nutné uplatnit (§212a odst. 3 o.s.ř.). Skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, k nimž v odvolacím řízení přihlédnout lze (ať podle §254 odst. 4 nebo - kupříkladu - podle §205a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), musí být v odvolacím řízení uplatněny; jinak řečeno, ačkoli v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí lze uvádět novoty, nemůže k nim odvolací soud přihlížet bez dalšího, ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by se jich dovolal účastník řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004).
Uvedený právní závěr má dopad do posouzení, jak odvolací soud naložil s tím, že proti usnesení o nařízení výkonu platebních výměrů zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti povinného bylo podáno odvolání. Pro hodnocení (soudem výkonu rozhodnutí), zda jsou předmětné tituly vykonatelné, je skutečnost jejich řádného doručení povinnému okolností skutkovou, resp. skutečností významnou ve smyslu výše vyložených ustanovení.
Odvolací soud tedy otázku vykonatelnosti titulů (a tím i správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně) sice posuzovat mohl, ale jen tehdy, jestliže tato skutečnost byla v odvolacím řízení uplatněna (§212a odst. 3, §254 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož tak tomu nebylo, založil odvolací soud výsledek řízení (a to výlučně) na zjištění o okolnosti, k níž přihlížet nesměl (§212a odst. 3 o.s.ř.) a vystavil oprávněnou pro ni překvapivému rozhodnutí, na nějž již ani skutkově potřebným tvrzením reagovat nemohla. Tím zatížil řízení vadou, jež na správnost rozhodnutí mohla mít vliv zcela zjevně (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Přestože odvolací soud zcela správně reflektoval nezbytnost rozlišování pojmu místa úředně evidovaného pobytu od pojmu místa, kde se osoba skutečně zdržuje, jakožto okolnosti významné pro posuzování doručení titulu (a dlužno uvést, že se ve smyslu takového správného právního názoru zjištěními nezabývá, když své rozhodnutí staví jen na hypotéze, že oba pojmy v daném případě naplněny nebyly), je z výše uvedeného zřejmé, že řízení před ním bylo stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu