ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1270.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1270/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. V., zastoupenému advokátkou, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 161/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, č.j. 20 Co 382/2003-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17. 6. 2003, č.j. 35 E 161/2002-34, zastavil podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí (nařízený podle rozhodnutí Úřadu městské části P. z 10. 5. 2001, č.j. Z 1/2001, k vynucení povinnosti vyklidit kóji a zpřístupnit ji oprávněnému, usnesením ze dne 3. 7. 2002, č.j. 35 E 161/2002-9). Ve výroku rozhodnutí současně deklaroval, že „povinnost povinného J. V. uhradit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokutu ve výši 50.000,- Kč stanovená pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2002 sp. zn. 35 E 161/2002 zůstává nedotčena.“
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného, které směřovalo pouze proti určení, že povinnost zaplatit pokutu je nedotčena, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení o výkon (soud prvního stupně uložil za nesplnění povinnosti povinnému ve smyslu §351 o.s.ř. dvě pokuty, první usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí, které nabylo 7. 8. 2002 právní moci, druhou usnesením ze dne 10. 10. 2002, č.j. 35 E 161/2002-15, které bylo k odvolání povinného odstraněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, č.j. 13 Co 19/2003-28) a uzavřel, že prominutí (první) pokuty nepřichází v úvahu a soud ji musí vymáhat bez ohledu na to, že výkon rozhodnutí byl zastaven.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž poukazuje na jeho nespravedlnost, neboť usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uložením (první) pokuty mu nebylo řádně doručeno a nemohlo nabýt právní moci.
Oprávněný popřel řádné a včasné splnění uložené povinnosti a vyjádřil se i k okolnostem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí uložením (první) pokuty.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. O žádný z případů uvedených v §238, §238a a §239 o.s.ř. nejde a ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není použitelné, neboť výrok soudu prvního stupně, že povinnost zaplatit (první) pokutu zůstává nedotčena, stejně jako výrok, jímž jej odvolací soud potvrdil, nemají povahu rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. 26 Cdo 60/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 4/99 pod č. 40).
Nejvyšší soud proto, aniž se mohl zabývat námitkami povinného, dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněnému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se nevztahuje k tomu, co bylo pro výsledek dovolacího řízení určující; žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu