ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1498.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1498/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. J. V. a b) MUDr. Z. V., zastoupených advokátem, proti povinným 1) Ing. R. K. a 2) M. K., zastoupeným advokátkou, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 592/2000, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, č.j. 58 Co 47/02-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 9. 2001, č.j. E 592/2000-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle svého rozsudku ze dne 13. 8. 1999, sp. zn. 19 C 34/99, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 16 Co 584/99, k vynucení splnění povinnosti „umožnit … za účelem provedení rekonstrukce vodovodních rozvodů a s tím spojených zednických prací v prvním patře domu čp. 960 v P. – D., N. 8, a dále provedení úpravy domovních plynovodů a stavby dvou samostatných systémů ústředního vytápění v prvním patře domu, přístup do bytu 3 + 1 s přísl., II. kategorie, v prvním patře, po dobu šesti týdnů,“ výkon rozhodnutí uložením pokuty 2.000,- Kč povinným (§351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Odvolací soud – poté, co vyvrátil názor povinných, že povinnost zpřístupnit byt trvala jen od 30. 4. do 12. 6. 2000 – uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; před nařízením výkonu rozhodnutí se pravdivost tvrzení oprávněného, že povinní uloženou povinnost nesplnili, nezkoumá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jímž vytýkají (aniž by námitky podřadili některému z dovolacích důvodů), že soudy obou stupňů vycházely výhradně z tvrzení oprávněných, podle kterého se dovolatelé odmítli podřídit exekučním titulům, a nevzaly v úvahu jejich tvrzení (v dovolání prezentované), že byt zpřístupnili, ovšem jakmile zjistili, že se provádějí jiné než v titulu specifikované práce, požádali oprávněné, aby zahájili určenou rekonstrukci; k tomu však nedošlo. Oprávnění navíc zakázali povinným přístup na pozemek a oznámili jim, že vymění zámek u vstupních dveří bytu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinní – jak se podává z dovolání – prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítají, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní. Dovolání je založeno toliko na skutkových tvrzeních, jimiž dovolatelé polemizují s tím, zda, kdy a jakým způsobem povinnost zpřístupnit byt za účelem vymezeným v podkladových rozhodnutích splnili, popřípadě proč tak neučinili. Soudní praxe je přitom jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popřípadě zda ve smyslu §351 odst. 1 o.s.ř. „jinou“ povinnost porušil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Okolnost takové povahy může být hodnocena jen v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Absence dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu