ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1538.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1538/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ B. P., b/ K. P., zastoupených advokátem, c/ M. V., zastoupeného advokátkou, d/ Okresní správy sociálního zabezpečení B., e/ Finančního úřadu B., f/ zdravotní pojišťovny České republiky, Okresní pojišťovny B., g/ R. Š. a h/ nezletilé V. Š., zastoupené zákonnou zástupkyní – matkou R. Š., právně zastoupené advokátkou, proti povinnému L. Š., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 15 E 29/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2005, č. j. 20 Co 563/2004 - 383, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil příklep vydražiteli M. V. k nemovitostem ve výroku I. usnesení uvedených, a dále uložil vydražiteli povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nejvyšší podání částku 666.667,- Kč, a to do dvou měsíců od právní moci usnesení. Odvolací soud uzavřel, že námitka povinného spočívající v poukazu na nesprávně určenou cenu dražených nemovitostí nemůže obstát, neboť výsledná cena dražených nemovitostí se opírá o pravomocné usnesení prvostupňového soudu o výsledné ceně a z této výsledné ceny také vychází.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Vadu řízení spatřuje povinný v tom, že odvolací soud nerozhodl k námitce povinného o změně znaleckého posudku, neboť došlo k podhodnocení dražených nemovitostí z důvodu nezohlednění veškerého příslušenství soudním znalcem.
Dovolání není přípustné.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 56/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatel (jenž – opomíjeje ustanovení §238a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabýval a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
Dovolatel nevytýká odvolacímu soudu skutečnost, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona (§336k odst. 3 o.s.ř.), tedy že by došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, nýbrž pouze napadá nedostatečnou procesní reflexi jeho skutkových námitek týkajících se znalecky zjištěné ceny nemovitostí, které byly předmětem dražby a od níž se odvíjí nejnižší podání (§336e odst. l o.s.ř.). Uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. založit nemohou.
Dovolatel se zásadně mýlí, má-li za to, že lze po právní moci usnesení o ceně nemovitostí dle §336a o.s.ř. zpochybňovat v další dražební fázi výkonu obsah rozhodnutí, jež nad to tvoří jen východisko pro stanovení nejnižšího podání (§336e o.s.ř.) - tržní cena nemovitosti vyplyne z průběhu samotné dražby.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu