ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.155.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 155/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Městského bytového podniku P., státního podniku v likvidaci, proti povinnému Bytovému družstvu občanů P., družstvu, pro částku 3,152.698,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5424/2002, o dovolání JUDr. J. S., soudní exekutorky Exekutorského úřadu P., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 17. září 2003, č.j. 29 Co 366/2003-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením z 27. 3. 2003, č.j. 22 Nc 5424/2002-40, okresní soud zastavil exekuci (výrok I.), povinného zavázal zaplatit exekutorce náklady exekuce ve výši 4.919,- Kč (čímž změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze 17. 1. 2003, sp. zn. Ex 115/2002, viz výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)
Krajský soud k odvolání exekutorky usnesení okresního soudu v jeho II. výroku – ve znění pouze doplněném o jméno, příjmení a sídlo soudní exekutorky – potvrdil (1. výrok usnesení odvolacího soudu), konstatoval, že „ve výroku I. a III. zůstává usnesení soudu prvního stupně nedotčeno (2. výrok usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (3. výrok usnesení odvolacího soudu).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. ve spojení s ustanoveními §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a §52 odst. 1 exekučního řádu, exekutorka namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje (mimo jiné) v – podle jejího názoru nesprávné – aplikaci ustanovení §11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ačkoli použito mělo být ustanovení §11 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Pokud jde o tu část, v níž dovolání směřuje proti 1. výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení okresního soudu v jeho II. výroku, tedy o nákladech exekuce, potvrzeno, není dovolání přípustné; podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce (§52 odst. 1 ex. řádu) v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle §237 odst. 1 o.s.ř. proto, že usnesení o nákladech exekuce, stejně jako o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé ( k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88).
V části směřující proti 2. výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud konstatoval, že ve výroku I. (o zastavení exekuce) a III. (o náhradě nákladů řízení před okresním soudem) „zůstává usnesení soudu prvního stupně nedotčeno,“ není dovolání přípustné již proto, že takový výrok – vůbec – nemá povahu rozhodnutí ve věci (viz též rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 1. 1999, sp.zn. 26 Cdo 60/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1999, pod poř. č. 40).
Z výše uvedeného důvodu, tedy proto, že rozhodnutí o nákladech řízení (obecně) není usnesením ve věci samé, a také proto, že výrok o náhradě nákladů (tentokrát) odvolacího řízení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím, není dovolání (směřující výslovně do všech výroků napadeného usnesení) přípustné ani do výroku posledního (3.), jímž odvolací soud rozhodl podle §224 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod poř. č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu