ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1679.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1679/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné C. C., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému S. E., pro 38.131,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Nc 6947/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2004, č.j. 8 Co 185/2004-24, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 6. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-3, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. Sm 129/02 (ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 13 Cm 794/2002), k vymožení pohledávky 38.131,- Kč s 6 % úroky od 17. 1. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (11.750,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za splněny, zejména shledal exekuční titul (formálně) vykonatelným (ve vztahu k povinnému, který byl ve směnečném řízení druhým žalovaným, nabyl exekuční titul právní moci 26. 4. 2003).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá neexistenci podkladového rozhodnutí, kterou dovozuje z toho, že usnesení o nařízení exekuce za titul označuje směnečný platební rozkaz ze dne 1. 7. 2002, č.j. „Sm 120/02-15,“ zatímco správné jednací číslo, pod nímž byl vydán, je „Sm 129/02-15.“ O chybu v psaní podle dovolatele nejde, nehledě k tomu, že opravné usnesení nebylo vydáno.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatel v rámci důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu – zda okolnost, že v usnesení o nařízení exekuce soud podkladové rozhodnutí označil chybnou spisovou značkou, způsobuje „neexistenci“ exekučního titulu – shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; dovolatel ostatně přehlédl, že usnesením ze dne 22. 10. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-14, soud prvního stupně podle ustanovení §164 a §167 odst. 1 o.s.ř. uvedenou písařskou chybu v usnesení o nařízení exekuce opravil.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu